Bez frází: Sport je u nás v lidské rovině neprobádaný

Sportovce lidi často vnímají jen přes výkon. Čekají od něj, že vyběhne na hřiště a dá gól, něco ubrání, chytne nebo skočí... A nic dalšího je vlastně nezajímá. A i kdyby ano, nebyl tu jeden konkrétní prostor, kde by mohli sportovci vyjádřit své myšlenky týkající se i něčeho jiného než jen samotného sportovního dění. Prostor, kde by mohli do hloubky popsat svoje životní postoje, vyprávět svoje příběhy, sdílet zkušenosti. Sport je u nás v lidské rovině stále hodně neprobádaný. To byl první důvod, proč jsme vytvořili Bez frází.

Se sportovci se totiž člověk snadno identifikuje. Jako dítě měl každý z nás na plakátu Michaela Jordana, Jardu Jágra nebo někoho podobného. Ale víme, co to je za lidi? Známe jejich skutečné dojmy, zážitky, důvody k úspěchu, motivace, strachy a překážky, které museli na pouti k profesnímu úspěchu překonat? Ne tak docela. V klasických médiích nám jen těch pár nejslavnějších občas něco poví, ale k podstatě se skoro nikdy nikdo zvenčí nedostane. Přitom my v Bez frází věříme, že sport je nevyčerpatelná zásoba inspirace, sportovní i lidské obecně. A zdaleka to nemusí být jen o těch pár nejslavnějších jedincích, kteří plní titulní strany časopisů. Jsou tu spousty dalších, kteří mají co říct, a můžou tak pomoci jiným na jejich cestě životem.

My jim dali slovo.

Tvorba příběhů je pestrá a zas a znovu jedinečná činnost. Někdo schválí text svého příběhu, vycházející z dlouhých povídání, napoprvé beze změn. Jindy ho detailně ladíme. Někdy to stojí pár probdělých nocí, ale my jsme rádi, když sportovci o svých příbězích přemýšlejí a záleží jim na nich, takže jim vždycky vycházíme vstříc. My nejsme vidět, jsme jen jejich servis. A příběhům to prospívá. Lidi se nesnaží svůj obraz vylepšit, protože dnes už vědí, co znamená Bez frází a do čeho jdou. Když za nimi přijdeme, aby nám odvyprávěli svůj příběh, srovnají si, co vlastně chtějí říct a jestli to říct vůbec chtějí. Jsou upřímní, jsou to opravdu oni. Nejlepší odměna pro nás je, když pak někdo z jejich známých řekne: „To je, jako bych ho slyšel mluvit.“ 

Vybrané příběhy vyšly také ve dvou knižních svazcích v rozšířené podobě. Cítíme totiž, že jejich síla překračuje hranice internetové publicistiky.

V jednu chvíli jsme si uvědomili, že jsme něco dokázali. Vytvořili jsme prostor pro vyjádření, který tu chyběl, získali jsme důvěru mnoha sportovců a zájem stabilní komunity čtenářů, kteří se na naše stránky opakovaně vracejí. A zároveň jsme pochopili, že abychom dokázali oslovit širší publikum a znásobit přínos toho, o co se snažíme, potřebujeme najít silného partnera. Takového, se kterým budeme věci vidět stejně a který nás podpoří v rozvíjení nových komunikačních kanálů a formátů.

Kromě klasických textových příběhů tak postupně otevíráme víc možností k vyjádření pro osobnosti zapojené do Bez frází. Původní myšlenka podcastových diskusí s názvem Forum Bez frází byla, aby se lidi potkávali nad různými tématy a vzájemně se obohacovali. Máme pocit, že nám v české společnosti obecně chybí schopnost se spolu bavit, zvlášť když má někdo jiný názor. Začali jsme zase sportem, protože to je naše sféra. Český sport má tisíce problémů a my chceme k jednomu stolu přivádět lidi, kteří je budou chtít vyřešit a budou se o nich bavit na rovinu. Nakonec třeba i ti, co spolu nejdřív nesouhlasí, budou mluvit o tom samém, jen z jiného úhlu pohledu.

Druhá podoba Fora Bez frází má širší publikum a propojuje sportovce s „lidmi z kultury“, aby se podělili o zkušenosti ze svých dvou světů. Chceme se umělců zeptat, s jakými sportovci, by si rádi promluvili, a pak je posadíme k jednomu stolu. A naopak. Když se pak spolu sejdou a popovídají si, může to obohatit je i posluchače, který získá pohled ze dvou stran – jak svět umění a showbyznysu vnímá sport a naopak.

Tvoříme i besedy s publikem. Ale ne takové, kam přijde slavný sportovec, odvykládá velká slova o tom, jak uspěl, a zase odejde. Chceme lidi zapojit přímo, jako kdyby šli se sportovci, kteří je zajímají, na pivo a prostě si povídali. Zeptej se, na co chceš.

Jsme hrdí na knížku pro děti Bez frází a bez jůtubu, kterou podle našich příběhů napsal Dominik Landsman. Chtěli jsme jim dát formu, která by bavila děti a ukázala jim, že existují lidé, co museli makat, aby se dostali na vrchol, a že jim úspěch nespadl do klína sám. Dominik vymyslel zápletku se dvěma kluky. Koukají na YouTube a paří hry a přitom narážejí na situace, které jim připomenou příběhy sportovců. O těch totiž jednomu z nich vyprávěl táta, který čte Bez frází. Myslíme si, že dětem je potřeba říkat, že tu jsou nějaké vzory – lidi, o kterých možná v životě neslyšeli, protože nemají ani Instagram, ale kteří něco dokázali, protože makali. Věříme, že to v jejich hlavičkách zanechá dobrou stopu.

Ve snaze o lepší a přímější komunikaci s naším publikem hledáme technické řešení, platformu nebo aplikaci, která nám umožní dostávat obsah k lidem rovnou a zároveň budovat určitou komunitu. Ta by do budoucna měla usnadnit komunikaci mezi sportovci, fanoušky a všemi, kdo chtějí inspirovat a nechat se inspirovat. Tak, aby se i technologicky ukotvila už teď do jisté míry fungující komunita.

Rozšiřování nás čeká i v jazykové oblasti. Příběhy, které mají dopad v zahraničí, budeme publikovat také v anglické verzi. Týká se to třeba českých hokejistů v NHL nebo fotbalistů z Anglie, u kterých předpokládáme, že budou zajímat i fanoušky mimo Česko.

Naše úloha je totiž taky ukazovat světu, že v Česku jsou borci.