twitter:title

Čtvrtina z 200 milionů, které jsme darovali na pomoc, už prostřednictvím organizace Člověk v tísni našla své adresáty a konkrétní využití.

description

twitter:description

https://www.datocms-assets.com/45856/1729863419-foto-povoden.jpg?auto=format&fit=max&w=1200

twitter:image

twitter:image:alt

twitter:card

Z celkov&eacute; č&aacute;stky putovalo 25 milionů na &uacute;čet Člověka v t&iacute;sni, jehož t&yacute;my v zasažen&yacute;ch oblastech st&aacute;le ne&uacute;navně působ&iacute; a pom&aacute;haj&iacute; obyvatelům co nejl&eacute;pe zvl&aacute;dnout složitou situaci. Doposud nav&scaron;t&iacute;vily v&iacute;ce než 1 500 dom&aacute;cnost&iacute;, se kter&yacute;mi ře&scaron;&iacute; konkr&eacute;tn&iacute; pomoc, a v dohledn&eacute; době chtěj&iacute; pomoci dal&scaron;&iacute;m 3 800. Z celkov&eacute; č&aacute;stky, kterou Člověk v t&iacute;sni zat&iacute;m vybral, byly 4 miliony korun přiděleny potravinov&yacute;m bank&aacute;m, kter&eacute; do postižen&yacute;ch regionů nakoupily a doručily z&aacute;kladn&iacute; potraviny. Stejně tak bylo potřeba doručit dva kamiony s 44 500 litry pitn&eacute; vody. Př&iacute;mo do Jesen&iacute;ku putovalo 200 kalov&yacute;ch čerpadel, 15 benz&iacute;nov&yacute;ch gener&aacute;torů a 100 odvlhčovačů vzduchu. Potřeba bylo tak&eacute; nakoupit tis&iacute;ce ko&scaron;ťat, rukavic, m&yacute;del, koleček a 19 800 litrů Sava.

Pomáháme po povodních

Pomáháme regionům postiženým povodněmi | Nadace PPF

Pomáháme regionům postiženým povodněmi

Nadace PPF a Nadace The Kellner Family Foundation darují přes 200 milionů korun na pomoc regionům postiženým povodněmi v Česku, Polsku a na Slovensku.

https://www.datocms-assets.com/45856/1726580809-whatsapp-image-2024-09-17-at-15-23-24.jpeg?auto=format&fit=max&w=1200

Skupina PPF, prostřednictv&iacute;m Nadace PPF, a rodinn&aacute; nadace Kellnerov&yacute;ch poskytnou společně dar 100 milionů korun na pomoc lidem v Česk&eacute; republice, kter&eacute; zas&aacute;hly ničiv&eacute; povodně. Každ&aacute; z nadac&iacute; přispěje rovn&yacute;m d&iacute;lem, tedy 50 milionů korun. Pen&iacute;ze z daru budou k dispozici neziskov&yacute;m organizac&iacute;m, kter&eacute; pomoc v postižen&yacute;ch oblastech aktivně poskytuj&iacute;. Využit&iacute; finančn&iacute; pomoci bude koordinov&aacute;no s př&iacute;slu&scaron;n&yacute;mi vl&aacute;dn&iacute;mi i region&aacute;ln&iacute;mi institucemi pro krizov&eacute; situace. Nad r&aacute;mec společn&eacute; pomoci v Česku poskytne rodinn&aacute; nadace The Kellner Family Foundation tak&eacute; dva miliony eur na pomoc regionům postižen&yacute;m z&aacute;plavami v Polsku a dal&scaron;&iacute; dva miliony eur na Slovensku. Do obou těchto zem&iacute; tak m&iacute;ř&iacute; pomoc v celkov&eacute; v&yacute;&scaron;i v&iacute;ce než 100 milionů korun. Společnosti ze skupiny PPF pravidelně podporuj&iacute; filantropick&eacute; a charitativn&iacute; aktivity ve v&scaron;ech zem&iacute;ch, kde působ&iacute;. Z&aacute;roveň prob&iacute;h&aacute; sb&iacute;rka mezi zaměstnanci Skupiny. Celkov&aacute; pomoc PPF tak přesahuje 200 milionů korun.
<a href="https://www.ppf.eu/tiskova-zprava/skupina-ppf-a-nadace-the-kellner-family-foundation-daruji-pres-200-milionu-korun" target="_blank" rel="noopener">PPF Group | Skupina PPF a Nadace The Kellner Family Foundation daruj&iacute; přes 200 milionů korun na pomoc regionům postižen&yacute;m povodněmi v Česku, Polsku a na Slovensku</a>

Salesiáni v Teplicích otevřeli Živý dům | Nadace PPF

Salesiáni v Teplicích otevřeli Živý dům

Ve čtvrtek 20. června tepličtí salesiáni slavnostně otevřeli nové středisko ve čtvrti Trnovany, jehož rekonstrukci jsme podpořili.

https://www.datocms-assets.com/45856/1721054141-20240620dsr_7281_rahan_foto.jpg?auto=format&fit=max&w=1200

Salesiánské středisko Živý dům v Teplicích, foto: Radek Hanskut

Tepličt&iacute; salesi&aacute;ni byli dlouho jedin&yacute;m střediskem v ČR, kter&eacute; nemělo vlastn&iacute; objekt, a neust&aacute;l&eacute; ře&scaron;en&iacute; pron&aacute;jmů komplikovalo jejich činnost. O vlastn&iacute;m z&aacute;zem&iacute; tak uvažovali několik let. Pro z&aacute;sadn&iacute; krok se rozhodli v roce 2019 a koupili budovu b&yacute;val&yacute;ch jesl&iacute; v Hl&aacute;vkově ulici v Trnovanech. Mimo jin&eacute; t&iacute;m napl&aacute;novali svůj přesun z centra města do čtvrti s komplikovanou soci&aacute;ln&iacute; situac&iacute; a sami tak doslova vykročili naproti těm, kteř&iacute; jejich služby nejv&iacute;c potřebuj&iacute;.
&bdquo;Ten kdo vymyslel n&aacute;zev Živ&yacute; dům, by zasloužil Nobelovu cenu. Je to &uacute;plně fantastick&aacute; věc, kolik lid&iacute; se do proměny mrtv&eacute;ho domu v Živ&yacute; dům zapojilo. Přijde mi to jako to nejcenněj&scaron;&iacute;. Cel&yacute; tento dům vyjadřuje na&scaron;e salesi&aacute;nsk&eacute; posl&aacute;n&iacute;, protože na&scaron;&iacute;m posl&aacute;n&iacute;m je oživovat, a to obzvl&aacute;&scaron;tě mlad&eacute; lidi, kteř&iacute; to potřebuj&iacute;,&ldquo; řekl na slavnostn&iacute;m otevřen&iacute; provinci&aacute;l salesi&aacute;nů Dona Boska Martin Hobza.

Živý dům – více o projektu

Živý dům v Teplicích: salesiánské středisko pro děti a mládež

<h3>Pětilet&eacute; dobrodružstv&iacute;</h3>
Citliv&aacute; a vkusn&aacute; rekonstrukce zch&aacute;tral&eacute; budovy vy&scaron;la na necel&yacute;ch 98 milionů korun. Hlavn&iacute;m investorem a&nbsp;tak&eacute; majitelem budovy je salesi&aacute;nsk&aacute; provincie. D&aacute;le se na rekonstrukci finančně pod&iacute;lelo město Teplice, &Uacute;steck&yacute; kraj, litoměřick&eacute; biskupstv&iacute;, komunita salesi&aacute;nů v Teplic&iacute;ch, Nadace PPF, Kirche im Not a Konference vy&scaron;&scaron;&iacute;ch představen&yacute;ch mužsk&yacute;ch řehol&iacute;.
&bdquo;Mus&iacute;m přiznat, že předchoz&iacute;ch pět let bylo opravdu n&aacute;ročn&yacute;ch. Chtěla bych poděkovat v&scaron;em, kteř&iacute; tento projekt podpořili, že jsme se společně mohli vydat na tuto dobrodružnou cestu,&ldquo; nechala se sly&scaron;et ředitelka střediska Vendulka Drobn&aacute;. &bdquo;Bez va&scaron;&iacute; pomoci a podpory bychom tu dnes nest&aacute;li. Jsem r&aacute;da, že se sen stal skutečnost&iacute; a Živ&yacute; dům opravdu ožil.&ldquo;
Na&scaron;e podpora, i když nepředstavovala tu největ&scaron;&iacute; plusovou položku v rozpočtu, byla pro dokončen&iacute; projektu a jeho v&yacute;slednou podobu z&aacute;sadn&iacute;. V z&aacute;věru rekonstrukce jsme totiž doplnili pr&aacute;vě ty chyběj&iacute;c&iacute; prostředky, kter&eacute; umožnily dokončen&iacute; stavby tak, aby nebylo nutn&eacute; dělat kompromisy na &uacute;kor kvality.
<h3>Funguje od prvn&iacute;ho dne</h3>
Po dopoledn&iacute;m slavnostn&iacute;m otevřen&iacute; byl odpoledn&iacute; program věnov&aacute;n dětem, ml&aacute;deži a&nbsp;rodin&aacute;m. Na nov&eacute; salesi&aacute;nsk&eacute; středisko se při&scaron;lo pod&iacute;vat v&iacute;c než pět set n&aacute;v&scaron;těvn&iacute;ků. &bdquo;Věděli jsme, že se mus&iacute;me připravit na velkou &uacute;čast, ale i tak jsme byli velmi mile překvapeni,&ldquo; popisuje manažerka střediska Pavl&iacute;na Ma&scaron;kov&aacute;. &bdquo;Hned prvn&iacute; den se povedlo naplnit oček&aacute;v&aacute;n&iacute;, kter&aacute; jsme od Živ&eacute;ho domu měli. Potkali se tu děti, ml&aacute;dež i dospěl&iacute; např&iacute;č generacemi, n&aacute;božensk&yacute;m vyzn&aacute;n&iacute;m, n&aacute;rodnostmi i soci&aacute;ln&iacute;mi poměry. A bylo skvěl&eacute; vidět, jak to může fungovat ve spr&aacute;vn&eacute;m prostoru a se spr&aacute;vn&yacute;m př&iacute;stupem,&ldquo; dod&aacute;v&aacute;.
Cel&eacute; odpoledne se neslo v uvolněn&eacute; a př&aacute;telsk&eacute; atmosf&eacute;ře. Pro n&aacute;v&scaron;těvn&iacute;ky bylo připraveno několik stanovi&scaron;ť s uk&aacute;zkami kroužků a st&aacute;nky s občerstven&iacute;m. &bdquo;Je to tady hrozně hezk&eacute;... Je to tu prostorn&eacute;... Nemus&iacute;me se mačkat... L&iacute;b&iacute; se mi, co jste si pro n&aacute;s připravili, a tě&scaron;&iacute;m se na z&aacute;ř&iacute; a kroužky...&ldquo; zazn&iacute;valo od dět&iacute;, kter&eacute; akci nav&scaron;t&iacute;vily.
Běžn&yacute; provoz salesi&aacute;ni v Živ&eacute;m domě zah&aacute;j&iacute; v p&aacute;tek 6. z&aacute;ř&iacute;. Kromě aktivit, kter&eacute; jsou v jejich nab&iacute;dce už roky, letos přidaj&iacute; tak&eacute; uzavřen&eacute; kroužky pro st&aacute;l&eacute; skupiny dět&iacute; a ml&aacute;deže, kroužky pro před&scaron;koln&iacute; děti a aktivity pro maminky s dětmi i seniory.

Prohlédněte si fotky ze slavnostního otevření

Foto: Radek Hanskut

Salesiáni Teplice

Petr Ostrouchov: Konzervujeme kvalitní hudbu pro budoucnost

Rozhovor s hudebníkem, právníkem, skladatelem a hudebním producentem o autentické hudbě a o rodinném vydavatelství Animal Music.

https://www.datocms-assets.com/45856/1715265584-dsc_1607-2.jpg?auto=format&fit=max&w=1200

Kultuře slu&scaron;&iacute; diverzita a&nbsp;rozmanitost. V takov&eacute;m prostřed&iacute; si totiž talent nejl&eacute;pe najde prostor, kam růst. Pr&aacute;vě to je hnac&iacute; silou hudebn&iacute;ho vydavatelstv&iacute; Animal Music, kter&eacute; už sedmn&aacute;ct let přin&aacute;&scaron;&iacute; mimoř&aacute;dně kvalitn&iacute; v&yacute;běr ze současn&eacute;&nbsp;česk&eacute; sc&eacute;ny např&iacute;č ž&aacute;nry a kter&eacute; Nadace PPF druh&yacute;m rokem podporuje.&nbsp;
Jeho hlavou, srdcem i vět&scaron;inou končetin jsou manžel&eacute; Petr a Nat&aacute;lie Ostrouchovovi. Při v&yacute;běru toho, co budou vyd&aacute;vat, nikdy neslevuj&iacute; z uměleck&eacute; kvality ve snaze o komerčn&iacute; &uacute;spěch. Jejich label je v&yacute;jimečn&yacute; i sv&yacute;m producentsk&yacute;m př&iacute;stupem: umělce prov&aacute;zej&iacute; cel&yacute;m vznikem alba, od produkce nahr&aacute;vek až po to, aby se hudba dostala k&nbsp;posluchačům u&nbsp;n&aacute;s i&nbsp;v&nbsp;zahranič&iacute; ve zvukově a&nbsp;graficky kvalitn&iacute;m proveden&iacute;.
Za Petrem Ostrouchovem jsme přijeli do nahr&aacute;vac&iacute;ho studia Sono Records v Nouzově, kousek za Prahou. Pr&aacute;vě tady vznik&aacute; vět&scaron;ina alb Animal Music, mezi kter&yacute;mi jsou jm&eacute;na jako Vladim&iacute;r Mi&scaron;&iacute;k, Lenka Dusilov&aacute; nebo Iva Bittov&aacute;. Teď tu zrovna dokončuje jeden z leto&scaron;n&iacute;ch titulů, &bdquo;živ&aacute;k&ldquo; jazzov&eacute;ho kontrabasisty Jarom&iacute;ra Honz&aacute;ka s jeho kvintetem a Symfonick&yacute;m orchestrem Česk&eacute;ho rozhlasu. &bdquo;Omlouv&aacute;m se, přestal mi fungovat nějakej software a s n&iacute;m se mi smazaly asi tři dny pr&aacute;ce. Můžete chvilku počkat? Snaž&iacute;me se to nějak zachr&aacute;nit,&ldquo; v&iacute;t&aacute; n&aacute;s Petr s lehce ustaran&yacute;m v&yacute;razem a miz&iacute; zp&aacute;tky v režii. Za p&aacute;r minut vych&aacute;z&iacute; ven už o dost klidněj&scaron;&iacute;: &bdquo;Tak dobr&yacute;, povedlo se. Můžem j&iacute;t na to!&ldquo;
<h4>Petře, co je pro v&aacute;s v hudbě odv&aacute;žn&eacute;? D&aacute; se u muziky o odvaze vůbec mluvit?</h4>
Odvaha je pro mě vůle pustit se do něčeho, co nem&aacute; jasn&yacute; v&yacute;sledek. Vystoupit z komfortn&iacute; z&oacute;ny a dělat věci s nějak&yacute;m rizikem. V kreativn&iacute; rovině to je vůle dělat věci jinak, než se obvykle dělaj&iacute;, a riskovat, že se to lidem nebude l&iacute;bit. Př&iacute;nosem takov&eacute;ho př&iacute;stupu je autenticita &ndash; umělec to prostě děl&aacute; tak, jak to c&iacute;t&iacute;, a ani si v t&eacute; chv&iacute;li nepřipad&aacute; odv&aacute;žn&yacute;. To možn&aacute; vid&iacute; jen lidi kolem. Ale to je takov&aacute; soft podoba odvahy, protože vyjadřovat se v uměn&iacute; autenticky by mělo b&yacute;t samozřejm&eacute;, a naopak lidi, kteř&iacute; tuhle odvahu nemaj&iacute; a svoje uměleck&eacute; vyj&aacute;dřen&iacute; formuluj&iacute; tak, aby bylo podobn&eacute; něčemu jin&eacute;mu, vyzkou&scaron;en&eacute;mu, vlastně nejsou &uacute;plně ti spr&aacute;vn&iacute; umělci.
A pak může odvaha v hudbě m&iacute;t i ekonomickou podobu, když člověk děl&aacute; věci, kter&eacute; z komerčn&iacute;ho hlediska, tedy v excelov&yacute;ch tabulk&aacute;ch, moc nefunguj&iacute;, protože stoj&iacute; daleko v&iacute;c, než kolik vyn&aacute;&scaron;ej&iacute;.&nbsp;
<h4>A co v dne&scaron;n&iacute; době znamen&aacute; hudbu vyd&aacute;vat?</h4>
C&iacute;l vyd&aacute;v&aacute;n&iacute; hudby je pro mě jednoduch&yacute; &ndash; naj&iacute;t nějak&yacute; talent a zakonzervovat pro budouc&iacute; i současnou generaci posluchačů to, co ten talent nab&iacute;z&iacute;. Pro spoustu lid&iacute; se z poslouch&aacute;n&iacute; hudby stala rutinn&iacute; z&aacute;ležitost a kulisa, ale poř&aacute;d existuje publikum, kter&eacute; hudbu aktivně vyhled&aacute;v&aacute; a ritu&aacute;lně poslouch&aacute;. Z tohoto důvodu si mysl&iacute;m, že stoj&iacute; za to ji zaznamen&aacute;vat a vyd&aacute;vat.
A hlavně zaznamenan&aacute; hudba m&aacute; &scaron;anci, aby tady zůstala pro budoucnost, aby ji prověřil čas. Za deset, dvacet nebo za pades&aacute;t let bude něco z toho lidi poř&aacute;d zaj&iacute;mat, stejně jako je dneska zaj&iacute;maj&iacute; pades&aacute;t let star&eacute; nahr&aacute;vky. Spousta z toho propadne s&iacute;tem času a už o to nikdo nezavad&iacute;. V nahr&aacute;vk&aacute;ch archivujeme současnou kvalitu, kter&aacute; m&aacute; &scaron;anci ovlivnit budouc&iacute; kvalitu, protože každ&yacute;, kdo přich&aacute;z&iacute; s nějakou novou tvorbou, se sv&yacute;m způsobem vyrovn&aacute;v&aacute; s t&iacute;m, co už udělali ti před n&iacute;m. Buď se inspiruje, nebo naopak zkou&scaron;&iacute; nov&eacute; cesty. Takže hudba předchoz&iacute;ch generac&iacute; vždycky funguje jako nějak&aacute; referenčn&iacute; hodnota.

<h4>A co hudebn&iacute; byznys &ndash; jak si stoj&iacute; hudebn&iacute; trh?</h4>
Z obchodn&iacute;ho hlediska vyd&aacute;vat dneska hudbu znamen&aacute; riskovat, protože to ve světě digit&aacute;ln&iacute; distribuce d&aacute;vno přestalo ekonomicky vych&aacute;zet. Samozřejmě nemluv&iacute;m o &scaron;pičk&aacute;ch komerčn&iacute;ho &uacute;spěchu, ty jsou stejně rentabiln&iacute; dnes, jako byly dř&iacute;v, protože maj&iacute; miliony, stamiliony či miliardy přehr&aacute;n&iacute; na streamovac&iacute;ch platform&aacute;ch a z toho se d&aacute; velice slu&scaron;ně ž&iacute;t. Ale u nekomerčn&iacute; hudby tohle vůbec neplat&iacute;.
<h4>Proč to tak je? Co se změnilo?</h4>
Probl&eacute;m je, že v prostřed&iacute; online platforem se spojila kasička jazzov&eacute;ho kvarteta z Budape&scaron;ti a glob&aacute;ln&iacute; popov&eacute; hvězdy, takže ty pen&iacute;ze se sypou do jednoho mě&scaron;ce a rozděluj&iacute; se mezi umělce podle toho, kolik lid&iacute; si poslechlo jejich p&iacute;sně. A to vlastně nen&iacute; &uacute;plně spravedliv&eacute;, protože to nereflektuje, jak moc a jakou hudbu poslouch&aacute; každ&yacute; jednotliv&yacute; pl&aacute;tce.&nbsp;

Na labelu Animal Music vy&scaron;lo za 17 let jeho existence 127 alb. K nejzn&aacute;měj&scaron;&iacute;m patř&iacute; např&iacute;klad těchto pět:
<ul>
 <li>Dunaj: Za vodou (2022)</li>
 <li>Vladim&iacute;r Mi&scaron;&iacute;k: Nočn&iacute; obraz (2021)</li>
 <li>Lenka Dusilov&aacute;: Řeka (2020)</li>
 <li>Ondřej Pivec:&nbsp;The Green Card Album (2014)</li>
 <li>Iva Bittov&aacute;: Zvon (2012)</li>
</ul>

Nejznámější alba vydavatelství Animal Music

<h4>Jak tohle dělen&iacute; vypad&aacute; v praxi?</h4>
Kdyby se řeklo, že předplatn&eacute; fanou&scaron;ka jazzu, kter&yacute; si za měs&iacute;c poslechne deset jazzov&yacute;ch alb, se rozděl&iacute; mezi těch deset interpretů, tak by to bylo fajn. A to přestože je to tržba mnohon&aacute;sobně men&scaron;&iacute;, než byla v době, kdy by si posluchač těch deset c&eacute;d&eacute;ček musel koupit. Jenže ono to nen&iacute; ani takhle. Naprost&aacute; vět&scaron;ina uživatelů online platforem neposlouch&aacute; hudbu c&iacute;leně, ale jako kulisu nebo jede glob&aacute;ln&iacute; hity, kter&eacute; pak nab&iacute;raj&iacute; ty miliardy přehr&aacute;n&iacute;. Čistě pro př&iacute;klad: pokud někdo poslouch&aacute; glob&aacute;ln&iacute; popov&eacute; hvězdy tři hodiny denně, což je &uacute;plně norm&aacute;ln&iacute;, sly&scaron;&iacute; za měs&iacute;c několik set, možn&aacute; tis&iacute;c p&iacute;sn&iacute;. A jeho pen&iacute;ze a pen&iacute;ze toho, kdo si poslechl deset jazzov&yacute;ch nahr&aacute;vek, se sečtou a v počtu přehr&aacute;n&iacute; samozřejmě vedou popov&eacute; hvězdy a jsou vlastně dotovan&eacute; z peněz toho jazzov&eacute;ho posluchače jenom proto, že jazzov&yacute; posluchač poslouchal celkově m&eacute;ně hudby. Je to komplikovan&eacute; a j&aacute; nev&iacute;m, jak&eacute; to m&aacute; ře&scaron;en&iacute;, ale mysl&iacute;m si, že tohle je největ&scaron;&iacute; probl&eacute;m online distribuce. Plus to, že za cenu několika piv nebo jednoho l&iacute;stku do kina m&aacute;te na měs&iacute;c pro celou rodinu př&iacute;stup k ve&scaron;ker&eacute; hudbě cel&eacute;ho světa, jako by hudba neměla ž&aacute;dnou hodnotu. Provozovatel&eacute; online platforem k n&iacute; přistupuj&iacute; jako k z&aacute;bavě, a ne ke zpř&iacute;stupňov&aacute;n&iacute; uměleck&yacute;ch hodnot. Z&aacute;roveň to ale vyhovuje velk&yacute;m vydavatelům. A z&aacute;sadně to nevyhovuje jen nekomerčn&iacute; hudbě.
<h4>Jak v tomhle prostřed&iacute; funguje va&scaron;e rodinn&eacute; vydavatelstv&iacute;, kter&eacute; se zaměřuje v podstatě jenom na nekomerčn&iacute; hudbu a men&scaron;&iacute; ž&aacute;nry?</h4>
Pro n&aacute;s to znamen&aacute;, že investice do alb je u n&aacute;s zcela jistě nen&aacute;vratn&aacute;. Vyd&aacute;v&aacute;me kolem deseti titulů ročně a za posledn&iacute;ch deset let se ta soběstačnost scvrkla na nějak&yacute;ch 10&ndash;20 %. U běžn&eacute; nekomerčn&iacute; hudby, jako je album jazzov&eacute; kapely, folkov&aacute; deska nebo v&aacute;žn&aacute; hudba, se investice pohybuj&iacute; někde mezi stem a třemi sty tis&iacute;ci podle toho, jak je to n&aacute;ročn&yacute; projekt. Ale tržby z digit&aacute;ln&iacute; distribuce jsou &ndash; opravdu, nepřeh&aacute;n&iacute;m &ndash; v jednotk&aacute;ch tis&iacute;c korun. Takže to leckdy nen&iacute; ani těch 10 % a situaci drž&iacute; nad vodou ti, kteř&iacute; poř&aacute;d je&scaron;tě kupuj&iacute; c&eacute;d&eacute;čka a vinyly třeba k V&aacute;nocům nebo k narozenin&aacute;m.&nbsp;

Hudebn&iacute; producent, skladatel, hudebn&iacute;k, vydavatel, ale tak&eacute; advok&aacute;t specializuj&iacute;c&iacute; se na autorsk&eacute; pr&aacute;vo, hudebn&iacute; a filmov&yacute; průmysl. Od roku 2007 provozuje prestižn&iacute; hudebn&iacute; vydavatelstv&iacute; Animal Music. Jako hudebn&iacute; producent pracoval na oceňovan&yacute;ch albech Vladim&iacute;ra Mi&scaron;&iacute;ka (Jednou tě potk&aacute;m, Nočn&iacute; obraz), Lenky Dusilov&eacute; (Řeka) a d&aacute;le na albech Ivy Bittov&eacute;, Jakuba K&ouml;niga, skupin Dunaj a Korben Dallas, Katarzie, Dagmar Voňkov&eacute; a dal&scaron;&iacute;ch.

Petr Ostrouchov

<h4>To opravdu nezn&iacute; moc optimisticky...</h4>
D&aacute; se ř&iacute;ct, že vyd&aacute;v&aacute;n&iacute; hudby v nemainstreamov&yacute;ch ž&aacute;nrech je vlastně z hlediska soběstačnosti na stejn&eacute; ekonomick&eacute; &uacute;rovni jako třeba provozov&aacute;n&iacute; opern&iacute;ho divadla. Nebo zkr&aacute;tka kulturn&iacute;ch provozů, kter&eacute; vyžaduj&iacute; veřejnou podporu, pokud maj&iacute; b&yacute;t udrženy při životě. U opern&iacute;ch domů a symfonick&yacute;ch orchestrů o tom nikdo nepochybuje a v&scaron;em přijde srozumiteln&eacute;, že např&iacute;klad Česk&aacute; filharmonie nemůže ž&iacute;t jen ze vstupenek. T&iacute;m p&aacute;dem je jako st&aacute;tn&iacute; př&iacute;spěvkov&aacute; organizace dotovan&aacute; a pochopitelně m&aacute; rozvinutou s&iacute;ť komerčn&iacute;ch partnerů a sponzorů. Je to nejlep&scaron;&iacute; orchestr u n&aacute;s, o několik pater převy&scaron;uje v&scaron;echny ostatn&iacute; na&scaron;e symfonick&aacute; tělesa a je jasn&yacute; důvod, že m&aacute; fungovat a proč. Přesto to nen&iacute; soběstačn&aacute; instituce a v&scaron;ichni ch&aacute;pou, že je potřeba uměn&iacute; tohoto typu podporovat. My jsme samozřejmě o několik ř&aacute;dů n&iacute;že, ale vlastně jsme na tom &uacute;plně stejně v tom smyslu, že alternativn&iacute; hudba tak&eacute; nen&iacute; schopn&aacute; se sama uživit. Takovou podporu ale zdaleka nem&aacute;.
<h4>Tak to se dost&aacute;v&aacute;me zp&aacute;tky k t&eacute; odvaze. Nebo je to sp&iacute;&scaron; &scaron;&iacute;lenstv&iacute; se do jej&iacute;ho vyd&aacute;v&aacute;n&iacute; vůbec pou&scaron;tět?</h4>
Na&scaron;e odvaha je teď tro&scaron;ku nivelizovan&aacute; t&iacute;m, že s podporou Nadace PPF až tak odv&aacute;žn&iacute; &ndash; ve smyslu finančn&iacute;ho rizika &ndash; b&yacute;t nemus&iacute;me, protože se pou&scaron;t&iacute;me do věc&iacute;, kter&eacute; si můžeme dovolit. Ov&scaron;em bez takov&eacute; podpory bychom to už vůbec nemohli dělat. A patn&aacute;ct let jsme byli velmi odv&aacute;žn&iacute; v tom, že jsme Animal Music financovali z na&scaron;ich rodinn&yacute;ch &uacute;spor. To už je ale neudržiteln&eacute;. I proto, kolik titulů děl&aacute;me a jak jsme se ž&aacute;nrově rozkročili. Tak&eacute; č&iacute;m d&eacute;le to děl&aacute;me, t&iacute;m v&iacute;c k hor&scaron;&iacute;mu se ten &bdquo;trh&ldquo; měn&iacute;.
<h4>Vy jste na zač&aacute;tku v souvislosti s odvahou mluvil o autenticitě, což je slovo, kter&eacute; často použ&iacute;v&aacute;te ve vztahu k hudbě, kter&aacute; v&aacute;s oslovuje a kterou chcete vyd&aacute;vat. Co to pro v&aacute;s je? Tot&eacute;ž, co originalita?</h4>
Nemus&iacute; b&yacute;t. Autenticita z m&eacute;ho pohledu vyjadřuje vztah umělce k jeho tvorbě. Je to vytv&aacute;řen&iacute; hudby z vnitřn&iacute; potřeby a z touhy něco sdělit, ať už hudebn&iacute;ho nebo textov&eacute;ho. Člověk mus&iacute; vědět, proč to děl&aacute; a co t&iacute;m chce ř&iacute;ct. Jakmile mu tohle chyb&iacute; a hudbu děl&aacute; třeba jenom proto, že ho to bav&iacute; nebo se t&iacute;m živ&iacute; nebo že chce b&yacute;t &uacute;spě&scaron;n&yacute; a n&aacute;sleduje nějak&eacute; styly, u kter&yacute;ch v&iacute;, že lidem se to bude l&iacute;bit, tak už to v r&aacute;mci t&eacute; moj&iacute; definice s&nbsp;autenticitou nelad&iacute;. Ale autenticita je&scaron;tě sama o sobě neznamen&aacute; kvalitu. Je to podle mě předpoklad pro to, aby vzniklo něco dobr&eacute;ho, ale z&aacute;roveň tam mus&iacute; b&yacute;t talent a schopnost to, co chci sdělit, podat pro posluchače zaj&iacute;mav&yacute;m způsobem. Když nap&iacute;&scaron;u smutnou p&iacute;sničku, protože mi někdo umřel nebo mě někdo opustil, můžu ze sebe vyplivnout text, kter&yacute; je zcela jistě autentick&yacute;, protože odpov&iacute;d&aacute; m&yacute;m pocitům a udělal jsem to ze sv&eacute; vnitřn&iacute; potřeby. Ale je tu je&scaron;tě dost velk&aacute; pravděpodobnost, že to bude blb&yacute;. Protože pokud nem&aacute;m talent ten svůj vnitřn&iacute; pocit přetavit v b&aacute;seň, kter&aacute; v někom jin&eacute;m vyvol&aacute; stejn&yacute; pocit, nebo aspoň pocit pochopen&iacute;, tak je to zbytečn&eacute;.

<h4>To je snad je&scaron;tě komplikovaněj&scaron;&iacute; než ten hudebn&iacute; trh...</h4>
Ale j&aacute; vůbec nepřistupuju k poslechu hudby takhle analyticky. Když poslouch&aacute;m hudbu, tak to na mě buď funguje, nebo nefunguje. A při v&yacute;běru toho, co budeme vyd&aacute;vat, z&aacute;lež&iacute; hodně na na&scaron;em vkusu, protože vyd&aacute;v&aacute;me věci, kter&eacute; se n&aacute;m l&iacute;b&iacute;. A t&iacute;m mysl&iacute;m mě a moji ženu, protože Nat&aacute;lka m&aacute; taky velk&yacute; přehled a schopnost někter&eacute; věci odhalit daleko jednodu&scaron;eji než j&aacute;. Když je prostě někde něco uměl&eacute;ho, co nefunguje, tak ona na to m&aacute; velmi dobr&yacute; čuch.
<h4>Takže autenticitu sp&iacute;&scaron; vyc&iacute;t&iacute;te, než pozn&aacute;te.</h4>
Pozor, j&aacute; si ale nen&aacute;rokuju schopnost ji rozeznat a samozřejmě se můžu pl&eacute;st. Koneckonců jak&yacute;koliv vztah k uměn&iacute; je ryze subjektivn&iacute;. To znamen&aacute;, že to, co mně připad&aacute; dobr&eacute;, jin&yacute;m dobr&eacute; připadat nemus&iacute; a je to &uacute;plně v poř&aacute;dku. Nen&iacute; v tom ž&aacute;dn&yacute; n&aacute;rok na jednu pravdu a jednu uměleckou kvalitu. Ale abych dok&aacute;zal vůbec myslet v&aacute;žně to, že se tv&aacute;ř&iacute;m, že tomu nějak rozum&iacute;m a pozn&aacute;m autentickou hudbu od t&eacute; neautentick&eacute;, tak mus&iacute;m m&iacute;t nějak&eacute; posluchačsk&eacute; zku&scaron;enosti. A my poslouch&aacute;me hudbu poř&aacute;d. Jedin&yacute; můj kon&iacute;ček, za kter&yacute; vynakl&aacute;d&aacute;m pen&iacute;ze, jsou vinyly, c&eacute;d&eacute;čka, koncerty a opern&iacute; představen&iacute;. Chod&iacute;m na ž&aacute;nry od v&aacute;žn&eacute; hudby přes jazz, pop a folklor po bluegrass. Zaj&iacute;m&aacute; mě opravdu t&eacute;měř v&scaron;echno. A m&aacute;m touhu mapovat, co se děje, i když v&iacute;m, že tro&scaron;ku nest&iacute;h&aacute;m a že to nen&iacute; &uacute;plně možn&eacute;, protože množstv&iacute; hudby roste geometrickou řadou a ten objem člověk nemůže zvl&aacute;dnout.

Projekt Animal Music – více o projektu

Hudební vydavatelství Animal Music

<h4>Nahr&aacute;v&aacute;te už třet&iacute; desku s Vladim&iacute;rem Mi&scaron;&iacute;kem a ř&iacute;k&aacute;te, že se ji snaž&iacute;te dělat tak, jako kdyby ty dvě předt&iacute;m vůbec nebyly. Jde to vůbec? Co děl&aacute;te, abyste se neopakoval?</h4>
Vůbec se těmi předchoz&iacute;mi deskami nezab&yacute;v&aacute;m. Neř&iacute;k&aacute;m si, pojďme to teď udělat takhle, protože tehdy jsme to dělali takhle, tak aby to nebylo stejn&eacute;.
<h4>Ch&aacute;pu, že to třeba neděl&aacute;te vědomě. Ale člověk by si myslel, že se mus&iacute;te nějak zbavit poku&scaron;en&iacute; udělat to tak, aby to znovu zafungovalo. Stejně jako ta dvě předchoz&iacute; alba, kter&aacute; byla velice &uacute;spě&scaron;n&aacute;.</h4>
Prvopoč&aacute;tek ve&scaron;ker&eacute; na&scaron;&iacute; tvorby jsou texty a je jedno, jestli si je p&iacute;&scaron;e Vl&aacute;ďa s&aacute;m, nebo někdo jin&yacute;. To je v&yacute;chodisko, ze kter&eacute;ho se teprve h&yacute;beme d&aacute;l. A texty na t&eacute;hle desce a na těch předchoz&iacute;ch nemaj&iacute; nic společn&eacute;ho. M&aacute;me jenom potřebu, aby Vl&aacute;ďa zp&iacute;val něco, co mu lidi budou věřit, a v tomhle je na něj opravdu spolehnut&iacute;. Když už si něco vybere, tak to vždycky pod&aacute; neuvěřitelně uvěřiteln&yacute;m způsobem a zaj&iacute;mavě.
Pak je potřeba hudba a ta tentokr&aacute;t padla t&eacute;měř cel&aacute; na mě. J&aacute; r&aacute;d p&iacute;&scaron;u s hotov&yacute;mi texty, neum&iacute;m napsat p&iacute;seň bez textu. Takže j&aacute; se pou&scaron;t&iacute;m do pr&aacute;ce ve chv&iacute;li, kdy m&aacute;me texty kompletn&iacute;.
A pak ře&scaron;&iacute;me, jak to nahr&aacute;t. Tentokr&aacute;t zkou&scaron;&iacute;me jinou variantu, je to takov&aacute; cesta ke zdokonalen&iacute; na&scaron;eho př&iacute;stupu. Obě předchoz&iacute; desky jsme nahr&aacute;vali jako živ&aacute; kapela spolu (tedy ne postupn&yacute;m nahr&aacute;v&aacute;n&iacute;m jednotliv&yacute;ch n&aacute;strojů, jak je to v současn&eacute; hudebn&iacute; produkci obvykl&eacute; &ndash; pozn. redakce). Ale tu prvn&iacute; jsme točili ve čtyřech, druhou někdy až v &scaron;esti a teď tu posledn&iacute; v dev&iacute;ti, m&iacute;sty v deseti lidech najednou (včetně mě). A skutečně se to vyplatilo, protože se do toho prom&iacute;taj&iacute; zku&scaron;enosti hudebn&iacute;ků, kteř&iacute; na sebe navz&aacute;jem reaguj&iacute;. V p&iacute;sničk&aacute;ch pak už nen&iacute; t&eacute;měř ž&aacute;dn&eacute; dot&aacute;čen&iacute; a postprodukce &ndash; zněj&iacute; prostě tak, jak jsme je nahr&aacute;li najednou.
<h4>Takže jednotliv&eacute; n&aacute;stroje nemaj&iacute; dopředu přesně dan&eacute; svoje party?</h4>
Vůbec ne. Jsou to skvěl&iacute; muzikanti a konečn&yacute; hudebn&iacute; tvar je v&yacute;sledek na&scaron;&iacute; spolupr&aacute;ce. Nen&iacute; to nějak&eacute; moje producentsk&eacute; určen&iacute;. J&aacute; jsem je vybral, domluvil, že tady v&scaron;ichni budou, a pak jsem jim rozdal velmi stručn&yacute; orientačn&iacute; z&aacute;pis a pustil z telefonu svoje demo. A to je cel&eacute;. Pak už se jenom jemně koriguje, co kdo nab&iacute;z&iacute;, protože oni vět&scaron;inou nab&iacute;zej&iacute; přesně ty spr&aacute;vn&eacute; věci a věd&iacute;, jak tu p&iacute;sničku uchopit a co v n&iacute; zahr&aacute;t.
Jednodu&scaron;e se vždycky snaž&iacute;m dělat to, na čem pr&aacute;vě pracuju, tak, aby to bylo to nejlep&scaron;&iacute;. Jestli se mi to povede, nebo ne, to mus&iacute;m nechat na jin&yacute;ch, protože jinak bych se z&nbsp;podobn&yacute;ch &uacute;vah zbl&aacute;znil.

<h4>Teď jste trochu naznačil, co vlastně děl&aacute;te jako producent. Jak celkově vznik&aacute; nov&eacute; album u Animal Music a jakou p&eacute;či u v&aacute;s umělci dost&aacute;vaj&iacute;? Asi to bude dost jin&eacute; než třeba u velk&yacute;ch hudebn&iacute;ch vydavatelstv&iacute;...</h4>
On je ten producentsk&yacute; př&iacute;stup u každ&eacute;ho projektu jin&yacute; &ndash; to, co jsem popsal, v&yacute;borně funguje u p&iacute;sn&iacute; pro Vladim&iacute;ra Mi&scaron;&iacute;ka a pro tu skvělou kapelu, co se se&scaron;la. Jinde se zase postupuje jinak.
Hodně vydavatelů v dne&scaron;n&iacute; době poč&iacute;t&aacute; s t&iacute;m, že umělec si někde něco za sv&eacute; pen&iacute;ze nahraje, doděl&aacute; a&nbsp;pak hled&aacute;, kdo by mu to vydal. A buď se dohodnou, nebo ne. T&iacute;mhle způsobem jsme v&nbsp;Animal Music za celou dobu vydali jenom asi dvě nebo tři desky.
Jinak jsme ale u vzniku nahr&aacute;vek od zač&aacute;tku a v z&aacute;sadě se daj&iacute; rozdělit podle toho, jestli se projektu &uacute;častn&iacute;m jako producent, nebo ne. Když se ne&uacute;častn&iacute;m, fungujeme jako poskytovatel supportu. To znamen&aacute;, že si vyjasn&iacute;me, jak&aacute; zhruba ta deska bude, kdo na n&iacute; bude hr&aacute;t a zamluv&iacute;me studio. Takhle spolupracujeme s umělci, jako jsou třeba David Dorůžka, kapela Vertigo, Jarom&iacute;r Honz&aacute;k nebo Tom&aacute;&scaron; Li&scaron;ka. A moje kreativn&iacute; pr&aacute;ce je pak omezen&aacute; na to, že si poslechnu pracovn&iacute; verzi a třeba řeknu nějak&aacute; doporučen&iacute;, co udělat tro&scaron;ku jinak, bez n&aacute;roku na pr&aacute;vo veta.
A pak jsou projekty, u kter&yacute;ch funguju jako producent, a těch je č&iacute;m d&aacute;l v&iacute;c, protože mě to začalo hodně bavit. Takhle jsme dělali alba pr&aacute;vě s Vl&aacute;ďou Mi&scaron;&iacute;kem nebo Lenkou Dusilovou, s&nbsp;Dagmar Voňkovou, s Katarzi&iacute;, s&nbsp;Jakubem K&ouml;nigem, se skupinou Dunaj... V&nbsp;pozici producenta jsem tehdy, když se umělec rozhodne spolupracovat se mnou a j&aacute; s n&iacute;m. Nikdy to nen&iacute; podm&iacute;nka ve smyslu &ndash; vyd&aacute;m tvoji desku, pouze pokud ji budu produkovat. Takhle bych to nikdy nikomu neřekl. A taky moje možnosti tr&aacute;vit ve studiu dlouh&eacute; t&yacute;dny v&iacute;cem&eacute;ně zadarmo jsou omezen&eacute;, takže si vyb&iacute;r&aacute;m, kolika projektům se můžu takhle &scaron;iroce věnovat.
Jako je každ&yacute; člověk origin&aacute;ln&iacute;, tak je origin&aacute;ln&iacute; i každ&aacute; spolupr&aacute;ce. J&aacute; nem&aacute;m na kontě stovky ani des&iacute;tky desek jako třeba Honza Muchow. M&aacute;m jich daleko m&iacute;ň, ale i tak um&iacute;m pojmenovat naprosto odli&scaron;n&eacute; typy spolupr&aacute;ce. Když srovn&aacute;m spolupr&aacute;ci s Vl&aacute;ďou Mi&scaron;&iacute;kem, Lenkou Dusilovou, skupinou Dunaj a třeba s Ivou Bittovou, tak se v&scaron;echno diametr&aacute;lně li&scaron;&iacute;. V&yacute;sledek ale samozřejmě směřuji vždycky k tomu, aby byli spokojen&iacute; v&scaron;ichni z&uacute;častněn&iacute;, aby nevznikaly konflikty. Producentsk&aacute; pr&aacute;ce v sobě nese hodně psychologick&eacute;ho &uacute;sil&iacute;. Hlavně když m&aacute;te kapelu, protože kapela je sama o sobě komplikovan&yacute; organismus.
<h4>Tohle je produkčn&iacute; č&aacute;st vzniku alba až do momentu, kdy existuje hotov&aacute; nahr&aacute;vka. Co se s n&iacute; děje d&aacute;l?</h4>
J&aacute; jsem to vydavatelstv&iacute; zhruba deset let dělal &uacute;plně s&aacute;m a pak jsem pochopil, že už to nem&aacute;m &scaron;anci zvl&aacute;dat. A pr&aacute;vě tuhle rovinu od vyd&aacute;n&iacute; alba d&aacute;l jsem hodně zanedb&aacute;val, protože jsem na to už neměl moc času ani peněz. Dneska tohle v&scaron;echno děl&aacute; moje žena Nat&aacute;lie. Zaprv&eacute; se star&aacute; se o v&yacute;robu hudebn&iacute;ch nosičů, ať už jsou to c&eacute;d&eacute;čka nebo vinyly, kter&eacute; děl&aacute;me zhruba u každ&eacute;ho třet&iacute;ho titulu.
Zadruh&eacute; ře&scaron;&iacute; digit&aacute;ln&iacute; distribuci. V&scaron;echny nahr&aacute;vky je potřeba dostat na distribučn&iacute; platformy, aby se současně vyskytly ve v&scaron;ech online služb&aacute;ch. Mus&iacute; se třeba načasovat, jak se budou singly dopředu vyd&aacute;vat a nab&iacute;zet do playlistů a jak se to bude podporovat. Je důležit&eacute; pl&aacute;novat to hodně dlouho dopředu. Mus&iacute; se spoč&iacute;tat doba, kdy je potřeba m&iacute;t hotov&eacute; fyzick&eacute; nosiče, abychom třeba u ambici&oacute;zněj&scaron;&iacute;ch projektů stihli album nab&iacute;dnout do zahraničn&iacute; distribuce nebo ho poslat zahraničn&iacute;m recenzentům. Nem&aacute;me-li např&iacute;klad desku hotovou dva měs&iacute;ce před vyd&aacute;n&iacute;m, nemůžeme vůbec myslet v&aacute;žně, že o n&iacute; někdo nap&iacute;&scaron;e. Tohle pl&aacute;nov&aacute;n&iacute; děl&aacute; taky Nat&aacute;lie.

Česk&aacute; hudebn&iacute; akademie ocenila so&scaron;kou Anděla tři z celkem &scaron;esti nominovan&yacute;ch alb z vydavatelstv&iacute; Animal Music za loňsk&yacute; rok:
<ul>
 <li>Album roku v kategorii folk Marie Puttnerov&aacute;: Laila tov</li>
 <li>Album roku v kategorii jazz David Dorůžka, Robert Fischmann, Martin Nov&aacute;k: Gilgul</li>
 <li>Album roku v kategorii klasika Martinů Voices &amp; Luk&aacute;&scaron; Vasilek: Britten</li>
</ul>

Tři Andělé pro alba z Animal Music za rok 2023

A t&iacute;m se dost&aacute;v&aacute;me ke třet&iacute; rovině, což je marketing a PR. Tedy f&aacute;zov&aacute;n&iacute; tiskov&yacute;ch zpr&aacute;v, komunikace s novin&aacute;ři, rozes&iacute;l&aacute;n&iacute; n&aacute;slechů nebo organizace rozhovorů. U někter&yacute;ch alb děl&aacute;me poslechovky. To znamen&aacute;, že zveme novin&aacute;ře a desky jim pou&scaron;t&iacute;me. Marketing spoč&iacute;v&aacute; v inzerci, přičemž placenou inzerci d&aacute;v&aacute;me v&yacute;lučně do hudebn&iacute;ch časopisů. Vyhodnotili jsme si, že nem&aacute; smysl d&aacute;vat inzer&aacute;ty do celoplo&scaron;n&yacute;ch multitematick&yacute;ch m&eacute;di&iacute;, a samozřejmě jsme taky limitovan&iacute; rozpočtem.
U v&aacute;žn&eacute; hudby inzerujeme v renomovan&yacute;ch zahraničn&iacute;ch časopisech typu Gramophone nebo BBC Music Magazine. A třeba loňsk&eacute; album Britten zabodovalo mezin&aacute;rodně, když skladba z něj byla asi dva nebo tři t&yacute;dny po vyd&aacute;n&iacute; na prvn&iacute;m m&iacute;stě jednoho celosvětov&eacute;ho playlistu. Dal&scaron;&iacute; album z minul&eacute;ho roku, kter&eacute; bylo v tomto smyslu &uacute;spě&scaron;n&eacute;, je Gilgul Davida Dorůžky, Roberta Fischmanna a Martina Nov&aacute;ka. To se zase objevilo v&nbsp;evropsk&yacute;ch žebř&iacute;čc&iacute;ch world music. Do tohoto ž&aacute;nru nějak&yacute;m způsobem zapad&aacute; hodně na&scaron;ich titulů a už v minulosti se n&aacute;m tam p&aacute;rkr&aacute;t zadařilo. Pak už je jenom ot&aacute;zka, jak&yacute; z&nbsp;projektů, kter&eacute; vyd&aacute;v&aacute;me, m&aacute; vůbec nějakou schopnost promluvit v zahranič&iacute;.
<h4>To by mě ale pr&aacute;vě zaj&iacute;malo. Vy jste absolvoval dvě turn&eacute; po Americe s kapelou Sto zv&iacute;řat, přesto ale ř&iacute;k&aacute;te, že jste tam vlastně moc neprorazili. Přitom o něčem takov&eacute;m si vět&scaron;ina česk&yacute;ch muzikantů může nechat jen zd&aacute;t. M&aacute; česk&aacute; hudba nějakou &scaron;anci oslovit zahraničn&iacute; publikum? A pokud ano, tak jak&aacute;? Na prvn&iacute; pohled se zd&aacute;, že takov&eacute; př&iacute;pady jsou dost v&yacute;jimečn&eacute;. Je to t&iacute;m, že je na&scaron;e hudba prostě hor&scaron;&iacute; než ta světov&aacute; nebo svět z nějak&eacute;ho důvodu nezaj&iacute;m&aacute;?</h4>
Na to samozřejmě neexistuje jedna odpověď. Zaprv&eacute; je potřeba z tohoto t&eacute;matu vydělit v&aacute;žnou hudbu, protože u t&eacute; se v&scaron;echno ř&iacute;d&iacute; pouze interpretačn&iacute;mi dovednostmi. M&aacute;me řekněme pět až deset umělců, kteř&iacute; maj&iacute; velmi slu&scaron;nou &ndash; někteř&iacute; opravdu extr&eacute;mně dobrou &ndash; mezin&aacute;rodn&iacute; kari&eacute;ru. Jako třeba Jakub Hrů&scaron;a nebo Magdalena Kožen&aacute;. To jsou lidi, kter&eacute; zn&aacute; cel&yacute; svět, protože jsou to v&yacute;born&iacute; interpreti a jsou ž&aacute;dan&iacute;. Ale soutěž je v t&eacute;hle oblasti obrovsk&aacute; a člověk mus&iacute; m&iacute;t samozřejmě i &scaron;těst&iacute;. Vět&scaron;inou se lid&eacute; prosad&iacute; tak, že někde zaskakuj&iacute;. Zvl&aacute;&scaron;ť u dirigentů je to typick&eacute;. Nějak&yacute; slavn&yacute; dirigent onemocn&iacute;, tak zavol&aacute; někomu mlad&eacute;mu, kdo m&aacute; skladbu v reperto&aacute;ru, on ji oddiriguje a najednou jsou toho pln&eacute; noviny, protože si ho v&scaron;imnou a od t&eacute; doby je zaj&iacute;mav&yacute;. A kromě toho, že je dobr&yacute;, začne b&yacute;t i i slavn&yacute;.
<h4>A když se pod&iacute;v&aacute;me do popul&aacute;rn&iacute; hudby?</h4>
Tam z&aacute;lež&iacute; na spoustě aspektů a dostat se na přeplněn&yacute; mezin&aacute;rodn&iacute; trh taky rozhodně nen&iacute; jednoduch&eacute;. Nefunguj&iacute; tam ani odrazov&eacute; můstky jako ve v&aacute;žn&eacute; hudbě, třeba soutěže nebo zm&iacute;něn&eacute; z&aacute;skoky. A to, že někdo v Čech&aacute;ch dostal Anděla, nikoho nezaj&iacute;m&aacute; už v Polsku, natož v Americe. Takže si mysl&iacute;m, že z&aacute;lež&iacute; jenom na tom, jak zarezonuje kvalita samotn&eacute; produkce. A je vyzkou&scaron;en&eacute;, že nefunguje nab&iacute;zet to sam&eacute;, co nab&iacute;zej&iacute; ti &uacute;spě&scaron;n&iacute; v Americe. Existuj&iacute; mraky umělců, kteř&iacute; si mysl&iacute;, že když budou zn&iacute;t jako ta a ta kapela nebo ten a ten zpěv&aacute;k, tak proraz&iacute;. Potom tak zp&iacute;vaj&iacute;, fr&aacute;zuj&iacute;, přej&iacute;maj&iacute; man&yacute;ry, protože teď to tak let&iacute;. To rozhodně nen&iacute; cesta. Jednak miz&iacute; autenticita, o kter&eacute; jsme se bavili, protože pak už je to jenom napodobov&aacute;n&iacute; slavn&yacute;ch vzorů, a z&aacute;roveň je historicky vyzkou&scaron;en&eacute;, že pokud někdo z Čechů uspěl v popul&aacute;rn&iacute; hudbě v cizině, vždycky to byli umělci, kteř&iacute; nab&iacute;zeli svoje viděn&iacute; světa a bylo jim &uacute;plně jedno, jestli to někoho venku zaj&iacute;m&aacute;, nebo ne. A t&iacute;m m&aacute;m na mysli lidi, jako je Iva Bittov&aacute; nebo Věra B&iacute;l&aacute;. Ta cestovala po Evropě, hr&aacute;la pro obrovsk&eacute; s&aacute;ly, protože takov&yacute;hle př&iacute;stup k romsk&eacute; hudbě je&scaron;tě nikdy nikdo neviděl. Ella Fitzgerald romsk&eacute; hudby, bez přeh&aacute;něn&iacute;. Zp&iacute;vala, co chtěla a jak chtěla, a vůbec se nestala slavnou, protože by se někomu podb&iacute;zela.
<h4>Takže jedin&eacute; &ndash; pochopitelně dost nekonkr&eacute;tn&iacute; &ndash; doporučen&iacute; hudebn&iacute;kům, kteř&iacute; by takovou ambici měli, je zůstat svůj a nesnažit se strefit do nějak&yacute;ch oček&aacute;v&aacute;n&iacute;.</h4>
Z&aacute;klad &uacute;spěchu venku je, že člověk nab&iacute;z&iacute; něco, čeho si lidi v&scaron;imnou, protože takhle to je&scaron;tě nikdo nedělal. Pak vyčn&iacute;v&aacute; z davu. Tady v&iacute;c funguje originalita než autenticita, ta sama o sobě je&scaron;tě nic neznamen&aacute;, protože přetlak je poř&aacute;d obrovsk&yacute;. Rockov&yacute;ch kapel, kter&eacute; hraj&iacute; jako ZZ Top, je po světě mnoho des&iacute;tek tis&iacute;c a stejně se nikdo těm ZZ Top nevyrovn&aacute;. A v tom davu ž&aacute;dnou z nich nerozezn&aacute;te od jin&eacute;. Ale jakmile někdo něč&iacute;m vyčn&iacute;v&aacute;, řeknete si &ndash; hele, t&aacute;mhle je někdo vy&scaron;&scaron;&iacute; než ostatn&iacute;. Samozřejmě se to nestane tak, že by člověk z&aacute;měrně chtěl. Ale když nab&iacute;z&iacute; tvorbu, kter&aacute; je lidem srozumiteln&aacute; po emotivn&iacute; str&aacute;nce a tro&scaron;ičku vyčn&iacute;v&aacute;, je vět&scaron;&iacute; &scaron;ance si ho v&scaron;imnout.
Ani hudba, kterou vyd&aacute;v&aacute;me my, nem&aacute; moc mezin&aacute;rodn&iacute; publikum. Zaj&iacute;m&aacute; novin&aacute;ře, jezd&iacute;me na zahraničn&iacute; veletrhy, m&aacute;me početnou komunitu lid&iacute;, kteř&iacute; třeba dělaj&iacute; pořady o na&scaron;&iacute; hudbě v r&aacute;diu &ndash; v Lucembursku, v Srbsku, ve Francii, v Americe, ve Finsku... M&aacute;me hodně kontaktů a lid&iacute;, kteř&iacute; čekaj&iacute;, až jim něco po&scaron;leme, a pak to zahraj&iacute; v r&aacute;diu. Jejich posluchače to někdy zaujme a ve v&yacute;sledku to pro n&aacute;s znamen&aacute; třeba sto streamů na Spotify, což je nula korun. Ale s podporou, jakou teď m&aacute;me od Nadace PPF, se to d&aacute; dělat na profesion&aacute;lněj&scaron;&iacute; &uacute;rovni a věnovat se i t&eacute; druh&eacute; f&aacute;zi pr&aacute;ce. Nejenom vrhnout hudbu na trh a přestat se o n&iacute; starat, jak jsem to děl&aacute;val dř&iacute;v, ale dostat ji k lidem. To je v z&aacute;sadě důvod, proč to děl&aacute;me a proč n&aacute;m to d&aacute;v&aacute; smysl.

<h4>Vy jste už dok&aacute;zal spoustu různ&yacute;ch věc&iacute;. Skl&aacute;d&aacute;te hudbu k oceňovan&yacute;m filmům, hr&aacute;l jste s legend&aacute;rn&iacute; kapelou Sto zv&iacute;řat, m&aacute;te uzn&aacute;van&eacute; hudebn&iacute; vydavatelstv&iacute;, jste vyhled&aacute;van&yacute; producent, m&aacute;te spoustu Andělů a dal&scaron;&iacute;ch cen. M&aacute;te nějak&yacute; velk&yacute; hudebn&iacute; sen, na kter&yacute; zat&iacute;m nedo&scaron;lo a kter&yacute; byste si chtěl splnit?</h4>
Mě by hrozně bavilo absolvovat světov&eacute; turn&eacute; s glob&aacute;ln&iacute;m umělcem, jako je třeba Sting. Klidně v pozici kytarov&eacute;ho technika nebo někoho, kdo tam tah&aacute; kabely. Stra&scaron;ně by mě zaj&iacute;malo, jak takov&aacute; ma&scaron;in&eacute;rie funguje. Ale to je sp&iacute;&scaron; moje &uacute;chylka než c&iacute;l. Něco jako když někdo v dětstv&iacute; chtěl b&yacute;t kosmonaut.
Moje sny m&iacute;ř&iacute; sp&iacute;&scaron; k tomu, co bych chtěl sly&scaron;et, než co bych chtěl dělat. Chtěl bych je&scaron;tě naživo vidět třeba Neila Younga, Becka nebo nějak&eacute; dal&scaron;&iacute; svoje obl&iacute;ben&eacute; umělce. M&aacute;m řadu takov&yacute;ch, na jejichž koncert bych klidně jel přes půl světa, protože jsem je je&scaron;tě neviděl.
<h4>A co třeba spolupr&aacute;ce s nějak&yacute;mi slavn&yacute;mi jm&eacute;ny?</h4>
Nem&aacute;m potřebu sobě ani jin&yacute;m dokazovat, co bych je&scaron;tě zvl&aacute;dl, ale samozřejmě mě stra&scaron;ně bav&iacute;, když m&aacute;m př&iacute;ležitost spolupracovat s nějak&yacute;m hudebn&iacute;kem, kter&eacute;ho obdivuju. Třeba na minul&eacute; desce Vl&aacute;di Mi&scaron;&iacute;ka hraje Američan Jerry Douglas, což je světov&aacute; hvězda, hr&aacute;č na dobro. &Scaron;irok&eacute;mu publiku to jm&eacute;no možn&aacute; nic neřekne, ale v country kruz&iacute;ch je to modla, a je&scaron;tě nav&iacute;c je fajn. Takže m&aacute;m nějak&eacute; hudebn&iacute;ky, se kter&yacute;mi bych r&aacute;d někdy při&scaron;el t&iacute;mhle způsobem do kontaktu a nějak s nimi spolupracoval. Pravděpodobně se to nikdy nestane a ž&aacute;dn&aacute; jm&eacute;na ř&iacute;kat nebudu. Něco z toho je &uacute;plně absurdn&iacute;, něco by se třeba st&aacute;t mohlo, ale z&aacute;roveň nem&aacute;m v pl&aacute;nu to iniciovat. Jsou to sp&iacute;&scaron; takov&eacute; vzdu&scaron;n&eacute; z&aacute;mky &ndash; a hlavně o to vůbec nejde.

Animal Music

Začal Svět knihy Praha 2024 | Nadace PPF

Součástí literárního festivalu je podruhé také programová sekce pro knižní profesionály Central and East European Book Market.

https://www.datocms-assets.com/45856/1717686629-dsc_2166-jpg_fullhd_zahajeni-skp2024.jpg?auto=format&fit=max&w=1200

Slavnostní zahájení Světa knihy Praha 2024, foto: Karel Cudlín

Platforma Central and East European Book Market už druh&yacute;m rokem propojuje nakladatele, agentury, liter&aacute;rn&iacute; instituce a dal&scaron;&iacute; profesion&aacute;ly z knižn&iacute; branže, kteř&iacute; se zaj&iacute;maj&iacute; o literaturu a knižn&iacute; trhy zem&iacute; středn&iacute; a v&yacute;chodn&iacute; Evropy. Minul&yacute; rok se do festivalov&eacute;ho projektu zapojilo zhruba 30 zahraničn&iacute;ch &uacute;častn&iacute;ků, letos jich organiz&aacute;toři oček&aacute;vaj&iacute; 60. Roste tak&eacute; počet nakladatelstv&iacute;, kter&aacute; CEE Book Market nav&scaron;t&iacute;v&iacute;. Loni jich bylo 10, teď jich m&aacute; b&yacute;t 48. Mezi lidmi z liter&aacute;rn&iacute; branže je v r&aacute;mci leto&scaron;n&iacute;ho 29. ročn&iacute;ku Světa knihy napl&aacute;nov&aacute;no 200 schůzek.

Projekt Svět knihy 2024 – název

Mimo jin&eacute; d&iacute;ky na&scaron;&iacute; podpoře se industry sekce Světa knihy mohla velmi rychle posunout takřka z nuly na světovou profesion&aacute;ln&iacute; &uacute;roveň. St&aacute;v&aacute; se tak silnou platformou, kter&aacute; n&aacute;s bude moci se ct&iacute; zastupovat na největ&scaron;&iacute;m knižn&iacute;m veletrhu světa Frankfurter Buchmesse, kde bude Česk&aacute; republika v roce 2026 čestn&yacute;m hostem.

Svět knihy Praha

Začal Svět knihy 2024. Podruhé s programovou sekcí pro knižní profesionály

Yemi A.D. a NobodyListen: Kreativita jenom prochází skrz

Režisér, choreograf a performer Yemi A.D., autor inscenace Bohemian Gravity, a DJ a producent Jakub Strach alias NobodyListen v otevřeném dialogu.

https://www.datocms-assets.com/45856/1712149060-0u2a8057-kopieiii.jpg?auto=format&fit=max&w=1200

Režisér, choreograf a performer Yemi A.D. a DJ a producent Jakub Strach alias NobodyListen

Yemi A.D.: Když si představ&iacute;&scaron; svoji tvorbu od zač&aacute;tku až doteď &ndash; budou tam jednoduch&eacute; věci, složit&eacute; věci, věci, na kter&eacute; ses tě&scaron;il, věci, kter&eacute; jsi dělal pro pen&iacute;ze... Kam bys zařadil spolupr&aacute;ci na Bohemian Gravity?
DJ NobodyListen: Určitě je to jeden z největ&scaron;&iacute;ch miln&iacute;ků, což jsem vůbec nečekal. Pamatuju si, že když jsi mě s t&iacute;m oslovil, tak mě to potě&scaron;ilo, ale moc jsem nevěděl, co čekat. A až do chv&iacute;le, kdy jsme se se&scaron;li ve studiu s orchestrem, jsem si neuvědomoval, jak je to vlastně velk&aacute; a komplexn&iacute; věc. A pak, když n&aacute;m to secvaklo dohromady, tak v tu chv&iacute;li to secvaklo i mně a zpětně to považuju za jeden z nejhezč&iacute;ch projektů, na kter&yacute;ch jsem se mohl pod&iacute;let. Takže se to ani ned&aacute; nikam zařadit. A jsem hrozně r&aacute;d, že jsem toho mohl b&yacute;t souč&aacute;st&iacute;, protože je to tvoje typick&eacute; propojov&aacute;n&iacute; světů, kter&eacute; se zdaj&iacute; nepropojiteln&eacute;.&nbsp;

Bohemian Gravity – více o projektu

Autorsk&aacute; inscenace uměleck&eacute;ho režis&eacute;ra, choreografa a&nbsp;performera Yemiho A.D.&nbsp;Bohemian Gravity&nbsp;s&nbsp;podtitulem&nbsp;Searching for freedom&nbsp;zkoum&aacute; nejrůzněj&scaron;&iacute; podoby fenom&eacute;nu gravitace, a&nbsp;to jak fyzik&aacute;ln&iacute;, tak t&eacute; v&nbsp;přenesen&eacute;m slova smyslu &ndash; ment&aacute;ln&iacute;. Představen&iacute; je jeho prvn&iacute;m tvůrč&iacute;m počinem, kter&yacute; vznikl prim&aacute;rně pro tradičn&iacute; divadeln&iacute; sc&eacute;nu. Jako souč&aacute;st inscenačn&iacute;ho triptychu s n&aacute;zvem&nbsp;bpm ho v roce 2022&nbsp;uvedl Balet N&aacute;rodn&iacute;ho divadla. Yemi A.D. přinesl na českou prvn&iacute; sc&eacute;nu sv&eacute; bohat&eacute; zku&scaron;enosti ze světa a do t&yacute;mu, kter&yacute; vytvořil mnohovrstevnatou inscenaci s&nbsp;živ&yacute;m orchestrem, z&aacute;roveň přizval celou řadu respektovan&yacute;ch osobnost&iacute; uměleck&eacute;ho světa. D&iacute;lo Bohemian Gravity vzniklo s&nbsp;podporou Nadace PPF jako ned&iacute;ln&aacute; souč&aacute;st Yemiho &uacute;spě&scaron;n&eacute; kandidatury do projektu dearMoon, historicky prvn&iacute;ho civiln&iacute;ho letu k&nbsp;Měs&iacute;ci, d&iacute;ky kter&eacute;mu str&aacute;v&iacute; t&yacute;den na vesm&iacute;rn&eacute; misi.

Bohemian Gravity: inscenace o přitažlivosti a svobodě lidského pohybu

Yemi: Často za n&aacute;mi někdo přijde, abychom na něčem dělali, a v hlavě se n&aacute;m děje přesně to, co jsi teď popsal. Poslechneme si o tom projektu, ale neum&iacute;me si představit, co bude na konci. Tenhle př&iacute;pad byl je&scaron;tě extr&eacute;mněj&scaron;&iacute;, protože to nebyla ž&aacute;dn&aacute; m&oacute;dn&iacute; přehl&iacute;dka, u kter&eacute; už tro&scaron;ku v&iacute;&scaron;, co může&scaron; čekat, ani koncert, kde taky v&iacute;&scaron;. Tady to bylo &uacute;plně neoček&aacute;van&eacute; z mnoha &uacute;hlů pohledu a je to vlastně dost velk&yacute; &bdquo;leap of faith&ldquo; &ndash; do něčeho jde&scaron; a vůbec nev&iacute;&scaron;, co z toho vyleze. Nev&iacute;&scaron;, jestli se to cel&eacute; nezkaz&iacute;, jestli to za to bude st&aacute;t. Velmi dlouho to stoj&iacute; jen na důvěře a velmi, velmi dlouho to nijak nevypad&aacute;. Tohle byl ten př&iacute;pad, kdy to dlouho nijak nevypadalo. Kdy tě to v&scaron;echno nejv&iacute;c &scaron;tvalo?
Nobody: Pamatuju si, jak jsi ode mě chtěl, aby tam byla nějak&aacute; znělka nebo &uacute;středn&iacute; melodie. A mně to moc ned&aacute;valo smysl a ne&scaron;lo mi to t&iacute;m propl&eacute;st. To pro mě bylo frustruj&iacute;c&iacute;. Věděl jsem, že to oček&aacute;v&aacute;&scaron;, ale mně to tam prostě ne&scaron;lo zapasovat. Zkusil jsem hrozně moc cest a pak už jsem si ř&iacute;kal &ndash; j&aacute; fakt už nev&iacute;m co... Povedlo se n&aacute;m to až s t&iacute;m orchestrem.
Yemi: J&aacute; jsem si př&aacute;l, aby tam bylo něco, čeho se lidi můžou chytnout. A co se nějak zopakuje. Takov&yacute; efekt, kter&yacute; funguje dobře na Brodwayi v těch velk&yacute;ch věcech. Ale na druhou stranu jsem nechtěl, aby ses zpronevěřoval sv&eacute;mu stylu a nebyla z toho starom&oacute;dn&iacute; p&iacute;sničkov&aacute; věc. Když v&iacute;m, že děl&aacute;&scaron; hudbu, kterou m&aacute;m r&aacute;d, tak tomu chci nechat voln&yacute; průběh. Ale taky si ř&iacute;k&aacute;m, že mus&iacute;m někdy tlačit. L&iacute;bilo se mi, že když jsem něco potřeboval, vždycky jsem měl pocit, že jsi mě ch&aacute;pal a že ses o to snažil, i když to třeba nebyl zrovna tvůj &scaron;&aacute;lek čaje.&nbsp;
Když si vezme&scaron; tohle přetlačov&aacute;n&iacute; nebo obru&scaron;ov&aacute;n&iacute; mezi dvěma lidmi se dvěma různ&yacute;mi n&aacute;zory &ndash; protože my jsme z různ&yacute;ch generac&iacute; a světů &ndash; je něco, kde si zpětně ř&iacute;k&aacute;&scaron;, to bych udělal jinak?

Nobody: J&aacute; jsem tu hudbu chtěl stavět jako opravdov&yacute; soundtrack a udělat několik rozdělen&yacute;ch tracků a pak je secvaknout dohromady a udělat takov&yacute; playlist, vlastně něco jako DJ set. Ale pak jsem si občas ř&iacute;kal, že se to moc rychle měn&iacute; a že to je hrozně uspěchan&eacute;. Takže kdyby byla možnost něco takov&eacute;ho dělat znovu, tak bych třeba zkusil ten koncept trochu změnit.
Yemi: Tenhle v&yacute;voj pod tlakem, kter&yacute; je v tom představen&iacute; c&iacute;tit, pro mě byl trochu c&iacute;lem i proto, že jsem do něj chtěl prom&iacute;tnout různ&eacute; životn&iacute; etapy. Těch etap je &scaron;est a každ&aacute; je jin&aacute;&nbsp;&ndash; když se člověk rod&iacute;, je to hodně jin&yacute; moment, než když jde do pr&aacute;ce nebo když sn&iacute;. A tvůj rukopis a styl vn&iacute;m&aacute;m jako tu konzistentn&iacute; červenou nit, kter&aacute; t&iacute;m proch&aacute;z&iacute;. Když jeden autor vytvoř&iacute; různ&eacute; polohy, tak t&iacute;m jsou poř&aacute;d spojen&eacute;. Nav&iacute;c vid&iacute;m, že mlad&iacute; lid&eacute;, kteř&iacute; chod&iacute; na představen&iacute;, se nestihnou nudit, nestihnou z&iacute;vat a poposed&aacute;vat. Je to vlastně divadlo pro digit&aacute;ln&iacute; generaci. Děje se tam v&iacute;c věc&iacute; nar&aacute;z a ten v&yacute;voj ti ned&aacute; oddechnout.
Nobody: Byl to sp&iacute;&scaron; takov&yacute; můj pocit, kam by to &scaron;lo je&scaron;tě posunout. Př&iacute;&scaron;tě, když bude nějak&aacute; takov&aacute; př&iacute;ležitost, zkusil bych udělat nějakou inteligentn&iacute; vinouc&iacute; se skladbu, kter&aacute; třeba bude autogenerativn&iacute; nebo bude nějak reagovat. Nebudou to &bdquo;jenom&ldquo; p&iacute;sničky.&nbsp;
Ale z&aacute;roveň to, co ř&iacute;k&aacute;&scaron;, jsem &uacute;plně zapomněl &ndash; vět&scaron;ina lid&iacute; chv&aacute;l&iacute; pr&aacute;vě to, že se to takhle rychle stř&iacute;d&aacute;. Ř&iacute;kaj&iacute; mi to i lidi na m&yacute;ch klubov&yacute;ch koncertech. Přijde ke mně někdo v Plzni, chce se mnou vyfotit a ř&iacute;k&aacute; &ndash; j&aacute; byl v N&aacute;rodn&iacute;m divadle, to je super, tam to tak jako jede. Takže m&aacute;&scaron; vlastně pravdu.&nbsp;

Yemi: Když si představ&iacute;m atmosf&eacute;ru těch koncertů a DJ setů, kde je &uacute;plně opačn&aacute; polarita než to divadlo a ti mlaďasov&eacute; tam přijdou s pivem v ruce a mluv&iacute; o N&aacute;rodn&iacute;m divadle, jak je to tam dojalo, tak mi to přijde &uacute;plně geni&aacute;ln&iacute;.
Nobody: Jednou jsem na představen&iacute; pozval sv&eacute;ho kamar&aacute;da Yzomandiase. To je asi nejslavněj&scaron;&iacute; česk&yacute; rapper a je velmi v&yacute;razn&yacute;, protože je cel&yacute; potetovan&yacute;. Taky byl v N&aacute;rodn&iacute;m poprv&eacute; stejně jako spousta mlad&yacute;ch lid&iacute;. Vzal jsem ho nahoru na terasu, vejdeme tam a najednou se na n&aacute;s v&scaron;ichni otoč&iacute;, protože tam byli jenom mlad&iacute;. Vypadalo to jak na p&aacute;rty &ndash; věkov&yacute; průměr sedmn&aacute;ct, osmn&aacute;ct, devaten&aacute;ct let. V&scaron;ichni ale hrozně hezky oblečen&iacute;, opravdu to pojali sv&aacute;tečně. To pro mě bylo &uacute;plně nejv&iacute;c.
Jak&yacute; je to vlastně pocit, že ti klapnul určit&yacute; risk toho konceptu a n&aacute;zvu, kter&yacute; je spojen&yacute; s tvoj&iacute; cestou kolem měs&iacute;ce? Funguje to samozřejmě i samostatně, ale teď si v&scaron;echno sedlo a propojilo se v kruhu. Oček&aacute;val jsi, co to bude za humbuk a co v&scaron;echno to uděl&aacute; i s tv&yacute;m životem?

Yemi: J&aacute; mysl&iacute;m, že někter&eacute; momenty jsou rozhoduj&iacute;c&iacute; pro to, kam vykroč&iacute;me. Nevěř&iacute;m, že ať děl&aacute;&scaron; co děl&aacute;&scaron;, vždycky skonč&iacute;&scaron; stejně. A moje vesm&iacute;rn&aacute; mise i Bohemian Gravity v sobě maj&iacute; tis&iacute;c takov&yacute;ch malink&yacute;ch křižovatek, kter&eacute; kdyby dopadly jinak, tak by bylo v&scaron;echno jinak. Věř&iacute;m tomu, že kdybych na Bohemian Gravity nedělal s tebou, s Eli&scaron;kou Sky, s Liběnou Rochovou a s Lunchmeatem, tak by to bylo &uacute;plně jin&eacute; d&iacute;lo, &uacute;plně jinak by vypadalo, chodili by na něj jin&iacute; lidi, prostě by v&scaron;echno bylo jinak. M&aacute;m obrovskou pokoru před tou alchymi&iacute; a intuic&iacute;.
Lidi se mě často ptaj&iacute; &ndash; a toho Nobodyho ti tam dali, nebo sis to s&aacute;m vymyslel, že tam bude? A j&aacute; se vždycky div&iacute;m, že se na to někdo pt&aacute;, ale ono to asi nen&iacute; samozřejm&eacute;. Každop&aacute;dně to nebyl ž&aacute;dn&yacute; kalkul, nemělo to konkr&eacute;tn&iacute; důvod. Vždycky jsem to jenom c&iacute;til, ř&iacute;kal jsem si, že by to bylo př&iacute;jemn&eacute; a ten tvůrč&iacute; proces by byl dobr&yacute;. A takov&yacute;ch momentů bylo hrozně moc.
Když mě oslovili z divadla, tak jsem nejdř&iacute;v v hlavě vůbec neměl Bohemian Gravity. Myslel jsem, že pro ně prostě uděl&aacute;m nějak&yacute; taneček. Ale pak jsem si ř&iacute;kal, že by vlastně bylo dobr&eacute; spojit představen&iacute; s moj&iacute; vesm&iacute;rnou mis&iacute; a zařadit ho do moj&iacute; přihl&aacute;&scaron;ky. Když jsme to pak rozhodli a začali inscenaci stavět, tak mi to v&iacute;c a v&iacute;c d&aacute;valo smysl. Hlavně když jsme zapojili t&eacute;ma svobody, což je stra&scaron;ně těžk&eacute; &ndash; filozoficky, pohybově, prostě po v&scaron;ech str&aacute;nk&aacute;ch. A vzbuzuje to velk&eacute; oček&aacute;v&aacute;n&iacute;, takže spousta lid&iacute; pak může b&yacute;t zklaman&aacute;, že tam nel&iacute;t&aacute;&scaron; ve vzduchu. Prostě mi to začalo rezonovat. A dneska, když se na to pod&iacute;v&aacute;m zpětně, tak si ani nemysl&iacute;m, že to bylo moje rozhodnut&iacute;, ale že jsem to jenom pustil a umožnil nějak&eacute; intuici nebo energii, aby proch&aacute;zela skrz. Nev&iacute;m, jak to m&aacute;&scaron; ty, když tvoř&iacute;&scaron;, ale j&aacute; někdy mus&iacute;m zapojit hlavu, a někdy je naopak dobr&eacute; tu hlavu vypnout a jenom jet na tom flow a dovolit, aby to tebou proch&aacute;zelo. Někdy si mysl&iacute;m, že kreativita ani nen&iacute; o tom, že to jde z tebe, ale že to jde jenom skrze tebe. Jak to m&aacute;&scaron; ty?

Nobody: Hodně podobně. A i v tomhle projektu pro mě nejobl&iacute;beněj&scaron;&iacute; momenty byly, když jsme se na posledn&iacute;m soustředěn&iacute; v t&eacute; velk&eacute; stodole nahoře ve studiu jen tak v&aacute;leli, ty sis kreslil a zapisoval n&aacute;pady a j&aacute; jsem seděl u kompu a &uacute;plně bez c&iacute;le jsem si tam mačkal a hr&aacute;l na piano různ&eacute; věci. Tam vznikly super n&aacute;pady. To byla ta nejm&iacute;ň zat&iacute;žen&aacute; pr&aacute;ce, ale hrozně př&iacute;jemn&aacute;. Takže j&aacute; to m&aacute;m stejně a mus&iacute;m ř&iacute;ct, že postupem let se to teprve poř&aacute;dně uč&iacute;m, protože jsme v&scaron;ichni zat&iacute;žen&iacute;. Zvl&aacute;&scaron;ť moje generace m&aacute; poř&aacute;d potřebu něco dokazovat. Často když jdu dělat nějakou kreativn&iacute; pr&aacute;ci, tak najednou použ&iacute;v&aacute;m v&iacute;c hlavu než srdce, protože v&iacute;m, že to mus&iacute; b&yacute;t dobr&yacute;. A že to mus&iacute; splnit oček&aacute;v&aacute;n&iacute;, jak moje, tak ciz&iacute;. Postupem času se konečně uč&iacute;m si z toho nic nedělat, nejdř&iacute;v to udělat srdcem, &uacute;plně to nechat proplout a zas tak nad t&iacute;m nepřem&yacute;&scaron;let, a až potom k tomu přidat tu hlavu.
Ale mě by je&scaron;tě zaj&iacute;malo, kam ty bys zařadil Bohemian Gravity ve svoj&iacute; tvorbě a ve sv&eacute;m životě. Považuje&scaron; tenhle projekt za svoje velk&eacute; autorsk&eacute; d&iacute;lo, nebo si sp&iacute;&scaron; mysl&iacute;&scaron;, že přijde něco jin&eacute;ho, co ho předč&iacute;?
Yemi: V tomhle projektu asi nejv&iacute;c ze v&scaron;ech zarezonovalo, že cesta je ten c&iacute;l. J&aacute; k němu přistupoval tak, že se vyd&aacute;m s&aacute;m v sobě prozkoumat to t&eacute;ma, protože si chci vytvořit nějakou studnu a nějakou hloubku vn&iacute;m&aacute;n&iacute; svobody a odpout&aacute;n&iacute; se od gravitace společnosti, abych na to potom, až se vr&aacute;t&iacute;m z vesm&iacute;ru, mohl nav&aacute;zat. Abych mohl v t&eacute;hle studni emoc&iacute;, pozn&aacute;n&iacute; a zkoum&aacute;n&iacute; d&aacute;l hrabat a d&aacute;l se t&iacute;m prob&iacute;rat a přij&iacute;t s něč&iacute;m, co třeba bude je&scaron;tě mnohem d&aacute;l.
S t&iacute;m jsem do toho &scaron;el, ale najednou jsem byl vystaven&yacute; vlivům, kter&eacute; jsem chtěl zkoumat a vůbec jsem si neuvědomil, že ta gravitace je tak siln&aacute; a mocn&aacute;, že se z n&iacute; nedok&aacute;žu vymanit a začal jsem se do n&iacute; propadat. Při&scaron;ly různ&eacute; tlaky a probl&eacute;my, kter&eacute; patř&iacute; ke každ&eacute; tvorbě, a to v&scaron;echno byla ta gravitace. Naivně jsem si to připravil s t&iacute;m sv&yacute;m slun&iacute;čk&aacute;řsk&yacute;m př&iacute;stupem &ndash; &bdquo;j&eacute;, to bude super&ldquo; &ndash; a až když se to rozjelo a začalo se to d&iacute;t, teprve jsem ty s&iacute;ly vn&iacute;mal na těle a často to pro mě byl velk&yacute; &scaron;ok.
Takže pro mě je to určitě jedna z nejv&yacute;znamněj&scaron;&iacute;ch zku&scaron;enost&iacute;. Nev&iacute;m, jestli i co se t&yacute;k&aacute; autorstv&iacute; toho konečn&eacute;ho d&iacute;la, ale pokud jde o cestu k němu, tak rozhodně. Bylo to my&scaron;len&eacute; tak, že tohle bude prvn&iacute; č&aacute;st a po n&aacute;vratu z vesm&iacute;ru třeba vznikne druh&aacute; č&aacute;st Bohemian Gravity 2.0. A teprve ta dvě d&iacute;la vedle sebe budou t&iacute;m pro mě opravdu historick&yacute;m d&iacute;lem, protože když děl&aacute;&scaron; dvě věci v různ&yacute;ch časech třeba s odstupem pěti let, třeba i na jin&yacute;ch m&iacute;stech a s takovou velkou zku&scaron;enost&iacute;, jako je t&yacute;denn&iacute; cesta kolem měs&iacute;ce, tak se to do nich prostě otiskne.

Rozhled a světov&eacute; zku&scaron;enosti, kter&eacute; Yemi d&iacute;ky Bohemian Gravity přin&aacute;&scaron;&iacute; na českou prvn&iacute; sc&eacute;nu, představuj&iacute; z&uacute;ročen&iacute; jeho mezin&aacute;rodn&iacute;ho &uacute;spěchu a čerstv&yacute; impulz pro česk&eacute; uměleck&eacute; prostřed&iacute;. Na vzniku inscenace se kromě něj pod&iacute;lelo mnoho dal&scaron;&iacute;ch inspirativn&iacute;ch a uzn&aacute;van&yacute;ch česk&yacute;ch tvůrců, často v nov&yacute;ch, nezvykl&yacute;ch rol&iacute;ch. Unik&aacute;tn&iacute; je i to, že s projektem Bohemian Gravity se Yemi &uacute;spě&scaron;ně uch&aacute;zel o &uacute;čast v mezin&aacute;rodn&iacute; vesm&iacute;rn&eacute; expedici dearMoon, během kter&eacute; se osm umělců z cel&eacute;ho světa vyd&aacute; na &scaron;estidenn&iacute; vesm&iacute;rnou cestu kolem Měs&iacute;ce.

Jana Tomas Sedláčková

Podporujeme novou inspiraci pro české umění

Nobody: Byl moment, kdy už tě to taky &scaron;tvalo a ř&iacute;kal sis, že fakt nev&iacute;&scaron;, kam d&aacute;l?
Yemi: Byl to moment asi t&yacute;den nebo deset dn&iacute; před premi&eacute;rou. Měli jsme prvn&iacute; zkou&scaron;ku na jevi&scaron;ti. Ten den r&aacute;no jsem je&scaron;tě dělal nějak&eacute; změny, protože se mi to nel&iacute;bilo. Tanečn&iacute;ci byli pod velk&yacute;m tlakem a j&aacute; jsem to neodhadl. V divadle je potřeba věci zafixovat včas a pak už je jenom opakovat, zat&iacute;mco j&aacute; v tom sv&eacute;m světě můžu dělat změny do posledn&iacute; chvilky. Tak jsem tam udělal p&aacute;r změn, kter&eacute; se na zkou&scaron;ce projevily tak, že lidi si to nepamatovali, zapom&iacute;nali choreografii, světla nefungovala, prostě ne&scaron;těst&iacute;. J&aacute; se &uacute;plně propadal do sametov&eacute;ho křesla v tom N&aacute;rodn&iacute;m divadle a ř&iacute;kal jsem si, proboha...
Po t&eacute;hle zkou&scaron;ce jsem &scaron;el domů, dal si vanu a měl jsem depresi. R&aacute;no jsem vstal o dvě hodiny dř&iacute;v a meditoval. A hledal jsem, z jak&eacute;ho konce to vz&iacute;t, protože to byl ten nejniž&scaron;&iacute; bod. A upř&iacute;mně, j&aacute; jsem si ani neuměl představit, že bych v takov&eacute; situaci vůbec nikdy mohl b&yacute;t. Udělal jsem stovky show a takov&aacute;hle věc se mi nikdy nestala. Stalo se mi, že jeden nebo dva tanečn&iacute;ci to třeba &uacute;plně nec&iacute;tili nebo byli proti, ale to nebyla takov&aacute;hle velk&aacute; věc. A j&aacute; si ř&iacute;kal &ndash; wow, takže takov&yacute;hle je to pocit, když to prostě ned&aacute;&scaron;. Pak jsem jel do divadla, a když při&scaron;li tanečn&iacute;ci, viděl jsem, jak jsou sklesl&iacute;.&nbsp;
Ale byl jsem připraven&yacute; a řekl jsem jim &ndash; j&aacute; se v&aacute;m omlouv&aacute;m za to, že jsem v&aacute;m v tom r&aacute;no udělal bordel, mrz&iacute; mě to a je to moje zodpovědnost. Nen&iacute; to va&scaron;e chyba, ale moje. Dobr&aacute; zpr&aacute;va je, že v&scaron;echno, co potřebujeme k tomu, aby to za t&yacute;den na premi&eacute;ře dopadlo dobře, je teď v tomhle s&aacute;le. Je to ve v&aacute;s, v tom, co dok&aacute;žete, v tom konceptu, v př&iacute;běhu. V&scaron;echno tady je. A my se mus&iacute;me rozhodnout, jestli to chceme vykřesat, jestli se chceme propojit, nebo ne. To byl moment, kdy jsem si kleknul na kolena a zabořil ruce do hl&iacute;ny. &Scaron;el jsem na nejniž&scaron;&iacute; &uacute;roveň v obrovsk&eacute; pokoře, ale z&aacute;roveň jsem to poř&aacute;d vedl, protože to byla moje zodpovědnost. Stalo se něco magick&eacute;ho a oni se &uacute;plně proměnili. Najednou viděli a c&iacute;tili, že je to hop nebo trop, tak se hecli, a byl to nejlep&scaron;&iacute; tr&eacute;nink za ty dva měs&iacute;ce. V&scaron;ichni do toho &scaron;li naplno a udělali jsme v&iacute;c než předt&iacute;m za cel&yacute; t&yacute;den.
Od t&eacute; chv&iacute;le to na jevi&scaron;ti najednou pomaličku začalo vykv&eacute;tat. Přitom tam nebylo nic jinak. Poř&aacute;d stejn&aacute; choreografie, stejn&aacute; hudba, stejn&eacute; kost&yacute;my, ale začalo se to spojovat. Světla se spojila s emoc&iacute; tanečn&iacute;ků, emoce tanečn&iacute;ků s konceptem, koncept se spojil s hudbou a najednou to začalo, jak se ř&iacute;k&aacute;, cinkat. A j&aacute; si uvědomil, že může&scaron; m&iacute;t opravdu sebelep&scaron;&iacute; z&aacute;měr a n&aacute;mět a může&scaron; m&iacute;t spoustu peněz a spoustu času, ale pokud se ti lidi nerozhodnou, že budou pracovat spolu, pokud se nerozhodnou, že věř&iacute; tomu, co dělaj&iacute; spolu, tak nem&aacute;&scaron; &scaron;anci to prolomit. A možn&aacute; to ani ne&scaron;lo jinak, protože j&aacute; nejsem ž&aacute;dn&yacute; akademik, nestudoval jsem balet a při&scaron;el jsem tam jako outsider.
S odstupem jsem si pak uvědomil, jak jsme v&scaron;ichni křehc&iacute;, jak se jako umělci a tvůrci propad&aacute;me do hlubin sv&yacute;ch vlastn&iacute;ch vykopan&yacute;ch př&iacute;kopů. A jak vlastně o nic nejde. Nejde o život. Když se na to dneska pod&iacute;v&aacute;m zp&aacute;tky, zasměju se a řeknu si &ndash; wow, to je vlastně obrovskej progres. Někdo mi umožnil se posunout a vyrůst touhle zku&scaron;enost&iacute;. Toho si v&aacute;ž&iacute;m, i když to bolelo.

Bohemian Gravity

Aplikace pro psychologickou první pomoc  už 5 let pomáhá pečovat o duševní zdraví i překonávat krizové situace. 

https://www.datocms-assets.com/45856/1717791966-nepanikar.jpg?auto=format&fit=max&w=1200

Aplikace pro psychologickou první pomoc Nepanikař slaví 5 let

Aplikace nab&iacute;z&iacute; komplexn&iacute; pomoc v oblasti du&scaron;evn&iacute;ho zdrav&iacute;, ať už jde o prevenci nebo akutn&iacute; př&iacute;pady. Jej&iacute; jednotliv&eacute; č&aacute;sti jsou zaměřeny na konkr&eacute;tn&iacute; psychick&eacute; obt&iacute;že. Jejich využit&iacute; za minul&yacute; rok ukazuje velk&aacute; č&iacute;sla:
<ul>
 <li>&Uacute;zkost a panika: 1 320 000</li>
 <li>Sebepo&scaron;kozov&aacute;n&iacute;: 799 999</li>
 <li>Deprese: 670 000</li>
 <li>Sebevražedn&eacute; my&scaron;lenky: 490 000</li>
 <li>Poruchy př&iacute;jmu potravy: 342 000</li>
</ul>
Česk&aacute; online poradna pak za cel&eacute; sv&eacute; působen&iacute; zpracovala v&iacute;ce než 11 000 chatů a 7 000 e-mailů.&nbsp;
Děkujeme v&scaron;em, kteř&iacute; za aplikac&iacute; stoj&iacute;, že pom&aacute;haj&iacute; &bdquo;ozdravovat&ldquo; společnost v Česku i ve světě a přisp&iacute;vaj&iacute; k destigmatizaci t&eacute;mat spojen&yacute;ch s du&scaron;evn&iacute;m zdrav&iacute;m.

Projekt Nepanikař – název

Nepanikař

Jan Plecháč vítězem cen Czech Grand Design | Nadace PPF

Jan Plecháč vítězem cen Czech Grand Design

Jan Plecháč, který je mimo jiné autorem pojízdné galerie Designblok Cosmos, získal titul Grand designér roku 2023.

https://www.datocms-assets.com/45856/1694442931-designblok-cosmos_jan-plechac_foto-vaclav-jirasek.jpg?auto=format&fit=max&w=1200

Jan Plecháč, jeden z designérů vystavujících v Designblok Cosmu a zároveň autor architektonického řešení expozice, foto Václav Jirásek

Design&eacute;r Jan Plech&aacute;č se sv&eacute; role uměleck&eacute;ho ředitele firmy Moser, j&iacute;mž se stal v roce 2022, chopil s pokorou k tradici firmy a k materi&aacute;lu skla, j&iacute;mž je dlouhodobě fascinov&aacute;n, s respektem k řemeslu a z&aacute;roveň s entuziasmem jemu vlastn&iacute;m, se smyslem pro citlivou inovaci a origin&aacute;ln&iacute; design. Sv&yacute;mi kolekcemi, kter&eacute; loni pro Moser navrhl a pro něž na&scaron;el inspiraci v př&iacute;rodě, se okamžitě zapsal do věhlasn&eacute; historie t&eacute;to česk&eacute; firmy.
K titulu Grand design&eacute;r roku 2023, kter&yacute; z&iacute;skal za design&nbsp;v&aacute;zy Abyss, kolekce v&aacute;z Harmonic a kolekce v&aacute;z a n&aacute;pojov&eacute;ho skla Du&scaron;e lesa, mu gratulujeme. Je n&aacute;m ct&iacute; spolupracovat s talentovan&yacute;mi a odv&aacute;žn&yacute;mi lidmi, kteř&iacute; jsou &scaron;pičkami ve sv&yacute;ch oborech a pom&aacute;haj&iacute; tak mimo jin&eacute; budovat dobr&eacute; jm&eacute;no Česk&eacute; republiky ve světě.

Projekt Designblok Cosmos – název

Designblok Cosmos

Jan Plecháč absolutním vítězem cen Czech Grand Design

Začala výstava KAFKAesque v pražské galerii DOX | Nadace PPF

Začala výstava KAFKAesque v pražské galerii DOX

Výstava, která se zaměřuje na reflexi díla a poetiky Franze Kafky v současném výtvarném umění, představuje díla více než třiceti uznávaných osobností světového výtvarného umění. V holešovické galerii DOX potrvá do 22. září 2024.

https://www.datocms-assets.com/45856/1717768078-dsc_7697.jpg?auto=format&fit=max&w=1200

Vernisáž výstavy KAFKAesque v pražské galerii DOX, foto: Jan Slavík

Pokusy porozumět Kafkovu liter&aacute;rn&iacute;mu d&iacute;lu a jeho životu po desetilet&iacute; představovaly velkou intelektu&aacute;ln&iacute; a často i emocion&aacute;ln&iacute; v&yacute;zvu pro vědce i čten&aacute;ře a byly předmětem mnoha v&yacute;kladů. C&iacute;lem v&yacute;stavy s hrav&yacute;m n&aacute;zvem KAFKAesque (tedy volně přeloženo &bdquo;kafk&aacute;rna&ldquo;) nen&iacute; &ndash; slovy kur&aacute;torů Otto M. Urbana, Leo&scaron;e V&aacute;lky a Michaely &Scaron;ilpochov&eacute; &ndash; stavět nov&eacute; pomn&iacute;ky opakuj&iacute;c&iacute; star&aacute; kli&scaron;&eacute;, ale reflektovat Kafkovo d&iacute;lo perspektivou současn&eacute;ho světa, kter&yacute; se nach&aacute;z&iacute; v bodě, kde star&eacute; již neexistuje a nov&eacute; se je&scaron;tě nezrodilo.
Franz Kafka se jako pražsk&yacute; spisovatel proslavil po cel&eacute;m světě. S na&scaron;&iacute;m hlavn&iacute;m městem je neodmyslitelně spojen&yacute; a sv&yacute;m způsobem tak propojuje česk&eacute; prostřed&iacute; se světov&yacute;m kulturn&iacute;m proudem. My v Nadaci PPF se snaž&iacute;me o tot&eacute;ž a i to je jedn&iacute;m z důvodů, proč jsme v&yacute;stavu podpořili.

Projekt KAFKAesque – název

Centrum současného umění DOX

KAFKAesque: kafkovská výstava v pražské galerii DOX zve na díla světových umělců

Aspen Young Leaders sdílí své zkušenosti | Nadace PPF

Aspen Young Leaders sdílí své zkušenosti

Choreograf a performer Yemi A.D. se o své postřehy z programu Aspen Young Leaders podělil s čerstvou absolventkou psycholožkou Roksanou Táborskou.

https://www.datocms-assets.com/45856/1717751519-yemi-roxana.jpg?auto=format&fit=max&w=1200

Aspen Institute Central Europe vznikl mimo jin&eacute; proto, aby do Česka přin&aacute;&scaron;el principy leadershipu založen&eacute;ho na hodnot&aacute;ch. V Aspenu &ndash; stejně jako my v Nadaci PPF &ndash; totiž věř&iacute;, že jejich uplatňov&aacute;n&iacute; je nezbytnou podm&iacute;nkou pro svobodnou, spravedlivou a rovnou společnost. A že by se jimi měla zab&yacute;vat předev&scaron;&iacute;m nastupuj&iacute;c&iacute; mlad&aacute; generace.
Tato nez&aacute;visl&aacute; platforma proto při&scaron;la s programem Aspen Young Leaders, kter&yacute; dvakr&aacute;t do roka na jednom m&iacute;stě spoj&iacute; 35 lid&iacute; ze středn&iacute; Evropy, kteř&iacute; se společně zam&yacute;&scaron;lej&iacute; nad rol&iacute; leaderů a v&yacute;zvami, kter&yacute;m současn&aacute; společnost čel&iacute;.

Projekt Aspen Institute CE – název

Aspen Institute CE

Lachland: výstava Adolfa Lachmana ve Ville Pellé

V pražské galerii Villa Pellé dnes začíná výstava hyperrealistického malíře, kreslíře digitálních obrazů a počítačových her, tvůrce objektů a člena české herní vývojářské společnosti Amanita Design.

https://www.datocms-assets.com/45856/1717763400-dsc_1433www-frantisekortmann-eu-jpg.jpeg?auto=format&fit=max&w=1200

Adolf Lachman a jeho výstava v Galerii Villa Pellé, foto František Ortmann

V&yacute;tvarn&iacute;k Adolf Lachman stoj&iacute; třeba za grafikou zn&aacute;m&yacute;ch poč&iacute;tačov&yacute;ch her Samorost a Machin&aacute;rium. V&yacute;stava v bubenečsk&eacute; novorenesančn&iacute; Ville Pell&eacute; představuje průřez jeho tvorbou. K viděn&iacute; jsou hyperrealistick&aacute; pl&aacute;tna, precizn&iacute; kresby tužkou a propiskou, kresby s digit&aacute;ln&iacute; postprodukc&iacute;, digit&aacute;ln&iacute; malba, ale i trojrozměrn&eacute; objekty a autorovy vstupy do prostřed&iacute; uměl&eacute; inteligence. Podkrov&iacute; vily se proměnilo v hern&iacute; z&oacute;nu, v jej&iacute;mž př&iacute;tm&iacute; se mohou n&aacute;v&scaron;těvn&iacute;ci ponořit do imaginativn&iacute;ho světa neobyčejn&yacute;ch poč&iacute;tačov&yacute;ch her.
Lachland můžete nav&scaron;t&iacute;vit až do 24. března a stejně jako ke v&scaron;em ostatn&iacute;m v&yacute;stav&aacute;m i k t&eacute;to Galerie Villa Pell&eacute; připravila bohat&yacute; doprovodn&yacute; program, včetně tvůrč&iacute;ch d&iacute;len pro ty nejmen&scaron;&iacute; n&aacute;v&scaron;těvn&iacute;ky.

Adolf Lachman, foto František Ortmann

Villa Pellé

Lachland: post-apokalyptický romantik Adolf Lachman vystavuje ve Ville Pellé

Nadace PPF v roce 2023 popořila 56 projektů | Nadace PPF

Nadace PPF v roce 2023 popořila 56 projektů

V letošním roce jsme stáli po boku 56 projektům z oblastí kultury a umění, vzdělávání, sportu a komunitních aktivit.

https://www.datocms-assets.com/45856/1717747320-nadace-ppf-letos-podporila-56-projektu.jpg?auto=format&fit=max&w=1200

Odv&aacute;žn&eacute; projekty, inspirativn&iacute; osobnosti a nezapomenuteln&eacute; okamžiky, kter&eacute; uk&aacute;zaly, kolik talentu se mezi Čechy skr&yacute;v&aacute;. Takov&yacute; byl rok 2023 pro Nadaci PPF. Přejeme v&aacute;m v&scaron;em hezk&eacute; V&aacute;noce a tě&scaron;&iacute;me se na př&iacute;&scaron;t&iacute; rok. Věř&iacute;me, že bude nejm&eacute;ně tak dobr&yacute; jako ten leto&scaron;n&iacute;!
<h4>Nepřest&aacute;vejte sn&iacute;t &ndash; ani v roce 2024!&nbsp;</h4>

Nadace PPF letos popořila 56 projektů

Nadace PPF je naše cesta, jak pomáhat ostatním měnit svět k lepšímu. Podporujeme ty, kteří tvoří budoucnost naší země.

https://www.datocms-assets.com/45856/1621434115-hero-vizual-edited.png?auto=format&fit=max&w=1200

<h3>Nenalezeny ž&aacute;dn&eacute; v&yacute;sledky</h3>
Zkuste upravit možnosti filtrov&aacute;n&iacute;.

Zaj&iacute;m&aacute; v&aacute;s, jak se podpořen&eacute; projekty rozv&iacute;jej&iacute;, kdo za nimi stoj&iacute; nebo jak vznikly? Čtěte zpr&aacute;vy, novinky, rozhovory, report&aacute;že...

Aktuálně