Socha Jaroslava Róny Čas ticha získává tvar

„Tvar sochy vychází ze symbolu času, což je ještěr nebo had, který požírá vlastní ocas. A více méně má tvar oválu. Já jsem z něj odstranil všechno přebytečné – nožičky, hlavičky – a nechal ovál čistý,“ vysvětluje symboliku skulptury její autor Jaroslav Róna.

Monumentální žulovou sochu takovýchto rozměrů je extrémně náročné nejen vytvořit, ale i financovat. Jen samotný kámen koupil Róna za milion korun ze svých vlastních úspor. Vytáhnout ho z lomu stálo dalších dvě stě padesát tisíc. Statisíce pak stojí opracování, manipulace a otáčení, výroba speciálních vrtáků a obráběcích nástrojů, které taková specifická kamenická zakázka vyžaduje.

Co tedy pro sochaře znamená pracovat na díle, které bude ve své finální podobě vážit zhruba 65 tun? „Mě chrání to, že s kamenem pracuji teprve posledních patnáct let, takže toho o něm zase tolik nevím a dopouštím se věcí, které by si nikdo nedovolil. Například to pomáhá mojí odvaze při volbě velikosti kamene. To je takový můj recept, aby se člověk práce s kamenem nebál,“ směje se Jaroslav Róna. „Takže zatímco bronzové sochy v modelu sám opracovávám, ty kamenné vytvářejí kameníci a já je jen koriguju,“ doplňuje.

Socha má být hotová do konce roku. Následně bude instalována v Parku Petra Ginze, který vzniká kolem budovy Památníku ticha, bývalého nádraží Praha-Bubny. V tuto chvíli zbývá opracovat druhou stranu oválu. Poté do něj kameníci vyvrtají otvory a do nich vsadí válcovité tyče, které na povrchu vytvoří reliéf. „Ten ponese Braillovým písmem zapsaný úryvek textu Hanny Arendtové, který hovoří o vzniku totality a zla a všech těch temných věcí, které provázejí dvacáté a zdá se, že i jednadvacáté století. Je to takový symbol temné historie lidstva. A můj dar všem lidem, kteří byli pronásledováni během holocaustu a samozřejmě i členům mé rodiny, kterých z té židovské části zahynuly dvě třetiny,“ doplňuje k symbolické rovině díla a jeho propojení s Památníkem ticha Jaroslav Róna.