„Bílý ďábel“ Robert Richardson osobně uvedl svůj dokumentární portrét na MFF Karlovy Vary

„Nejsem dobrý otec, já točím filmy,“ svěřuje se Robert Richardson v dokumentárním portrétu Jany Hojdové. Své přesvědčení, že „život je dělání filmů“, tato sedmdesátiletá legenda dokazuje celým svým příběhem, jehož premiéru uvedl karlovarský festival 5. července. Richardson přitom převzal Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Vedle ředitelů festivalu Kryštofa Muchy a Karla Ocha mu jej předal jeho přítel, americký herec Harvey Keitel.

Opravdovou hrdinkou premiéry však byla autorka dokumentu Jana Hojdová. Ta na pódiu před plným velkým sálem hotelu Thermal uvedla svůj první celovečerní dokument dojatými slovy: „Pro mě je naprosto nepředstavitelné, že tady stojíme. Je mi velkou ctí, že máme premiéru zrovna ve Varech, protože sem jezdím od svých patnácti let.“ Její film spatřil světlo světa především díky její odvaze oslovit člověka, kterého obdivovala, ať se její plán mohl zdát jakkoliv naivní nebo neproveditelný. A do výsledného tvaru ho dokázala dotáhnout díky svému nadšení, pracovitosti a odhodlání dát do jeho vzniku úplně všechno.

A jak svůj portrét vnímá slavný kameraman? „Všechno je zvětšené, a tak se sám dívám na věci ve svém životě a nesnáším je teď ještě víc. Nutí vás to ohlédnout se zpět a být kritický. Ale měl jsem velkou radost z reakcí a z toho, že si z mých neúspěchů možná někdo vezme nějaké malé ponaučení. Protože jako člověk prostě tak trochu stojím za prd,“  uzavírá se sebekritickým pousmáním Richardson.