Výstava Pixely a poetika

Proč podporujeme

• výstava mezinárodnímu publiku představí zásadní tvůrce české fotografické moderny Funkeho a Sudka a zároveň práce současných talentovaných mladých autorů

• zahraniční návštěvníky tak uvede do širšího kontextu české fotografie a posílí obraz České republiky jako země s výraznou kulturní a uměleckou tradicí i současností

• tomu napomáhá i inovativní a promyšlené kurátorské pojetí projektu

• putovní koncepce výstavy umožní oslovit postupně publikum v několika zemích světa a má ambici navázat nové zahraniční kontakty a spolupráce

O projektu

Výstavní projekt Pixely a poetika připravila Česká centra u příležitosti výročí dvou klíčových osobností české fotografie Josefa Sudka a Jaromíra Funkeho. Jejich díla tvoří významnou součást sbírek PPF Art, která pro výstavu zapůjčila patnáct fotografií od každého z autorů. Současnou českou vizuální scénu zastupují multimediální tvůrci a tvůrkyně Lenka Hámošová a autorská dvojice & (Barbora Trnková a Tomáš Javůrek).

Výstavu uvedou v letech 2026–2027 Česká centra v Londýně, Paříži, Frankfurtu, Bělehradě a New Yorku. Zabývá se otázkami, které dnes rezonují celou vizuální kulturou: jak se mění vztah mezi obrazem a realitou? Může fotografii věřit společnost, která se denně setkává s uměle generovanými obrazy? A je manipulace obrazů skutečně až produktem digitální doby, nebo byla fotografii vlastní už od jejích počátků? Kurátorská koncepce výstavy vnímá Sudka a Funkeho nejen jako ikony meziválečné avantgardy, ale především jako autory, kteří systematicky experimentovali s možnostmi média a posouvali jeho hranice. Současní tvůrci a tvůrkyně zastoupení v projektu už vizuální umění přímo zasazují do kontextu společenských otázek.

Architektonické řešení výstavy navrhlo studio O+M, vizuální identitu vytvořilo studio COLMO. Obě složky vycházejí z ústředního tématu expozice – vztahu mezi zobrazováním reality a její konstrukcí. Architektura pracuje s modulárními čtvercovými hliníkovými prvky, které lze variabilně skládat a při každé instalaci z nich vytvářet odlišnou prostorovou konstelaci. Tento princip symbolizuje proměnlivost a subjektivitu vnímání reality a zároveň umožňuje flexibilní přizpůsobení výstavy různým prostorům Českých center.

Součástí expozice jsou také zrcadlové dibondové desky, na nichž jsou umístěny výstavní texty a prezentace současných umělců. Tyto reflexní plochy odrážejí okolní prostředí i samotné návštěvníky a vytvářejí vrstvy obrazů, informací a iluzí, díky nimž divák přímo zakouší nejistotu a fluiditu reality. V kontrastu s tím jsou klasické fotografie Josefa Sudka a Jaromíra Funkeho instalovány tradičním způsobem na stěnách. Vzniká tak dialog mezi historickým, pevně ukotveným obrazem a flexibilní, interaktivní prostorovou zkušeností současné vizuality.

Vizuální identita výstavy, navržená studiem COLMO, pracuje s pixelovou estetikou a glitchovými barevnými efekty, které vizuálně podtrhují téma manipulace s obrazem a nejednoznačnosti reality. Architektura, grafika i obsah se zde propojují do jednotného celku, v němž divák zažívá hru s prostorem, perspektivou a vlastním subjektivním vnímáním světa.

Výstavu postupně uvidí publikum ve čtyřech evropských městech a v New Yorku. Česká centra se tak projektem drží svého dlouhodobého poslání prezentovat českou kulturu v mezinárodním kontextu. Projekt se představí také na mezinárodním knižním veletrhu Frankfurter Buchmesse na podzim 2026, kde se Česká republika ujme prestižní role hlavní hostující země. V současnosti se jedná o prezentaci v dalších zemích, například ve Španělsku a Rumunsku.