Robot na cestách: šestnáctitunová socha Jaroslava Róny se do Dubaje vezla kamionem, vlakem i lodí

Příběh sochy robota, který drží nad hlavou lebku posledního člověka a představuje tak memento pro lidstvo v dnešní přetechnizované době, se začal psát už v roce 2017, kdy sochař Jaroslav Róna pořídil 33tunový blok mimořádně kvalitní liberecké žuly. O čtyři roky později váží dílo, které z něj vzniklo, „pouhých“ 16 tun. A před týmem Marka Vocela, který stojí za projektem, jehož cílem je vystavit sochu na odložené světové výstavě Expo 2020 v Dubaji, je doslova nelehký úkol – dostat sochu po trase dlouhé víc než čtrnáct tisíc kilometrů na její stanoviště v areálu Expa.

Šestajovice–Dubaj rekomando

Světová výstava sice začíná až 10. října, ale pořadatel vyžaduje, aby všechny exponáty byly na svém místě do konce července, protože poté bude výstaviště až do zahájení uzavřeno kvůli bezpečnostním a zátěžovým testům a dalším provozním nezbytnostem.

Plán trasy z Šestajovic kousek za Prahou, kde se nachází kamenická dílna, v níž robot spatřil světlo světa, do Dubaje musí zkombinovat tři dopravní prostředky. Na kamionu se socha odveze do Uhříněvsi, odtud vlakem do Hamburku, kde se přeloží na nákladní loď a popluje kolem Evropy, přes Gibraltar, Středozemní moře, Suezský průplav a okolo Arabského poloostrova až do přístavu Jebel Ali v Dubaji.

Doprava kontejneru po této trase standardně trvá přibližně šest týdnů. „Shodou okolností jsme se ale ocitli v období celosvětové krize námořní dopravy,“ popisuje Marek Vocel. „V souvislosti s pandemií covidu se obrovské množství kontejnerů nahromadilo v Číně a zároveň to bylo stále poměrně krátce poté, co obří loď Ever Given zablokovala Suezský průplav. Nikdo z přepravců tak nebyl po dlouhou dobu schopen garantovat cenu ani dobu dopravy,“ vysvětluje Marek, proč byla cesta robota už od začátku celkem dramatická.

Jak shodit šestnáct tun

Nakonec se podaří vyjednat přijatelné podmínky a nejzazším termínem naložení sochy v Šestajovicích se stává 24. červen. Jenže socha ještě není kompletně hotová, a tak na její dokončení a naložení zbývá přesně deset dnů. Pro takový termín je označení „šibeniční“ spíš lichotkou.

V tu chvíli se ale celý tým složený z kameníků, statiků a odborníků na přepravu těžkých břemen odmítne smířit s nezdarem projektu a v podstatě non-stop pracuje na dokončení sochy, připravuje její naložení a transport.

„Během těchto napjatých deseti dnů se ale vyskytly další neočekávané až surreálné situace,“ popisuje další dobrodružství Marek Vocel. „Experti například při detailním digitálním skenování šestnáctitunové sochy s podstavcem zaměnili jednotky a místo kilogramů spočítali její hmotnost v librách. Několik velmi nervózních hodin se tak tým vyrovnával se situací, že socha je proti původním odhadům dvakrát těžší, což by naprosto zmařilo plán dopravy.“

Robot se ale nakonec zase odlehčí na polovinu a všem spadne kámen ze srdce. S obdivuhodným nasazením všech zúčastněných se ho povede dokončit, naložit na kamion a poslat do světa. Všichni si oddechnou a pak už jim zbývá jen čekat na zprávu z Dubaje, že zvládl všechny „přestupy“ a je na místě.

„Jenže když se přiblížil očekávaný termín, kdy měla socha dorazit, objevil se v hlavních zprávách titulek ‚Přístav Jebel Ali v plamenech – tisíce kontejnerů zničil požár‘, popisuje další krizový moment projektu Marek Vocel. „Trvalo dva dny, než se nám povedlo získat zprávu od přepravce, že naše zásilka dorazí do Dubaje až za čtyři dny.“

V záři národních barev

Socha tedy požár přečkala ještě na moři a katastrofě unikla. Její instalace na výstavišti Expo ale také není úplně jednoduchou záležitostí. Dva čeští kameníci při ní řídí místní tým, který se sochou manipuluje pomocí dvou jeřábů, z nichž jeden je monstrum schopné uzvednout sto padesát tun. To vše probíhá za teplot přesahujících 50 ºC, které dělají pro Evropana jakoukoli práci v podstatě nemožnou.

Díky profesionalitě všech zúčastněných ale tahle závěrečná fáze proběhne bez zádrhelů a překvapení a o další téměř dva měsíce později socha Jaroslava Róny při zahájení výstavy reprezentuje Českou republiku před naším národním pavilonem přímo u hlavního vchodu do areálu a vítá všechny návštěvníky.

Svého hvězdného momentu se pak robot dočká 28. října, který je na Expu v souvislosti se státním svátkem věnován České republice. V tomto případě se nejedná o „odhalení“, ale o slavnostní nasvícení v národních barvách za doprovodu hudby DJ Subgate a inscenace baletní scény zobrazující boj posledního člověka s robotem.

Nasvícení se zúčastnil autor sochy Jaroslav Róna, členové české delegace, například architekti David Vávra a Eva Jiřičná nebo ředitel Národního divadla Jan Burian, dále pak velvyslanec ČR ve Spojených arabských emirátech Jiří Slavík a pozvaní ředitelé z ostatních pavilonů.

Robot tak prozatím nezvítězil nad lidstvem ani nad týmem Marka Vocela a náš národní pavilon i celé vstupní prostranství světové výstavy bude strážit až do jejího konce v březnu příštího roku.